Samuraj]Původ slova samuraj sahá až do 19. Století, kdy v Japonsku probíhaly velké společenské změny a restaurace císařství. Po roce 1869 byli příslušníci třídy válečníků buke označováni jako dřívější příslušníci armády. Sinojaponský termín se však vžil hlouběji. Tento pojem byl „samurahi“, tedy samuraj.
Další možnou teorií je, že tak byli označováni vůdci ozbrojených klanů ze severu. V jiné upravenější formě „gošozamura“, byli označováni bojovníci aristokratických klanů, které byly připojený k císařskému dvoru za období Muromači.
Slovo samuraj v překladu znamená ten, jenž slouží. Samurajové však nebyli nadaní jen na boj, výborně ovládali i „čanoju“, což byl čajový obřad, či aranžování květin „ikebana“ a skládání básní.
Za samuraje byli označování středověcí japonští bojovníci, kteří vždy oddaně sloužili císaři, nebo svému pánu. Byli mistři boje, dokonale uměli využít slabin protivníka, proto útočili na citlivá místa, jakými byly krk, podpaží, žaludek či zákolení.
Jejich výchova ve správného samuraje začala, již v útlém věku. Když dosáhli deseti let, byli schválně posíláni na místa plná strachu, kdy se museli naučit svůj strach překonávat.
Samurajové si velice zakládali na své cti. Nejhorší pro ně bylo padnout do zajetí. Tací samurajové pak žádali věznitele o svůj meč, aby si život mohli vzít sami a provést tzv. „seppuku“, které je hanlivě nazýváno harakiri. Samurajové se dali také lehce urazit. Například pokud šel nějaký samuraj kolem jiného a zavadil při tom pochvou svého meče o druhého, druhý to chápal jako velkou urážku. Samurajové, kteří chtěli urážku oplatit, což bylo vždy soubojem, nikdy soupeře nenapadli zezadu, ale vždy ho upozornili na svůj útok. Pokud samuraje urazil někdo nadřízený, pak samuraj raději spáchal seppuku.
Dokonale ovládali bojové umění, které dodnes přetrvalo, alespoň nějaké jeho prvky. Známé je například ju-jutsu, judo, kenjutsu či kendó, česky známé jako cesta meče.
Nepřehlédněte:
