Krásný zámek Český Krumlov patří mezi nejvíce navštěvované památné objekty u nás. Ještě než vůbec byly položeny první základy tohoto krásného zámku, návrší, na kterém stojí, bylo osídleno už od doby bronzové.
Původem gotický hrad, byl postaven před rokem 1250. Vystavit jej nechali páni z Krumlova. Šlo o větev z mocného rodu Vítkovců. Ve svém znaku mají pětilisté růže. Když rod pánů z Krumlova vymřel, roku 1302 hrad zdědili Rožemberkové. Na hradě sídlili až do roku 1602. S dobou jejich vlády je spojený největší rozkvět jak města, tak i hradu. Od poloviny 16. století měl hrad podobu renesanční rezidence. Až v 17. století se stal hrad barokním reprezentativním sídlem a to díky Janovi Kristiánovi I. z Eggenberku. Poté dostali do vlastnictví hrad Schwarzenbergové a ti jej významně přestavěli. Roku 1947 byl rodu zámek převeden do českého zemského vlastnictví a od roku 1950 jej vlastní český stát.
Mezi pověsti tohoto zámku patří i ta o Bílé paní, která se zjevovala na všech zámcích a hradech, které měl ve vlastnictví rod Rožmberků.
Další pověstí je ta o Donu Juliovi d\’Austria. Byl to levoboček Rudolfa II. Ten na zámku nějakou dobu i žil. Údajně měl žít s Markétou Pichlerovou a jednoho dne se na ni rozzlobil, zbil ji a pobodal nožem. Myslel si, že je dívka mrtvá a proto ji vyhodil oknem ze zámku dolů. Ta to však jen zázrakem přežila a do svého uzdravení se skrývala. Až se zcela uzdravila, chtěl Don Julius družku zpátky a požádal jejího otce, aby mu ji vydal. Ten to však ze strachu o dceru odmítl. Don Julius rozhodl o otcově vazbě a několik týdnů jej věznil. Matka dívky to už nevydržela a svolila k návštěvě její dcery na zámku. V den návštěvy Don Julius dívku v afektu zavraždil a její tělo zohavil. Po tomto činu, který zaznamenala i kronika, s ním neměl nikdo slitování. I jeho otec rozhodl o jeho doživotním uvěznění na zámku. Don Julius trpěl schizofrenií a jeho choroba se čím dál více zhoršovala. Žil ve špíně, nepořádku a takto i skončil. Nejedl, nemyl se, neoblékal. Vše kolem sebe ničil. Lidé se ho báli a štítili. Nakonec zemřel na zadušení.