Temná obloha]Současná věda tvrdí, že zatím nevidí větší spojitost mezi mikrokosmem makrokosmem. Já si však myslím, že určitá spojitost tu je. Velké v malém a malé ve velkém. To znamená, že jak funguje vesmír, tak funguje i mikrovesmír, tedy mikrokosmos. A obojí se navzájem ovlivňuje. To by nám vysvětlovalo i řadu paranormálních jevů.
Mnoho kvantových fyziků dnes mluví o fyzikální realitě spíše jako o možnosti.
„Uvykli jsme si věřit, že vnější svět je skutečnější než svět je skutečnější než svět vnitřní,“ říká Jeffrey Satinover. „Tento nový model vědy říká přesný opak. Říká, že co se děje uvnitř nás, vytváří to, co se děje mimo nás. Existuje fyzická realita, která je pevná jako skála a… přece… stává se skutečností, jen když narazí do nějakého dalšího kousku fyzické reality.“
…Satinover pouze komentuje nejnovější objevy kvantové mechaniky. „Každý to vlastně dělá. Děláme to pořád, pokaždé a vždycky, když se podíváme,“ vysvětluje Dr. Amit Goswami, indický jaderný fyzik, profesor fyziky na Oregonské univerzitě v USA a vedoucí badatelské skupiny v Institutu noetických věd. „Když se nedíváme, jsou tu vlny možností. Když se díváme, jsou to částice zkušeností. Částice, kterou si představujeme jako pevnou věc, vážně existuje v takzvané „superpozici“ rozprostřené vlně možných umístění… a je na všech zároveň. V tom okamžiku, když se na ni zaměříme… vlítne do jedné jediné z těch nižných pozic…..
Osobně jsem též názoru, že každý z nás je součástí jedné kvantové možnosti a reality zároveň. A všichni kolem sebe ovlivňujeme to, co vidíme. Máme sice představu, že věci kolem nás existují bez našeho přičinění, ale to není pravda. Jenom tím, že je vidíme, je zhmotňujeme. Sledujeme atomy předmětů a náš mozek je skládá a zhmotňuje do podob, které vidíme.
Werner Heisenberg (1901-1976), spoluobjevitel kvantové fyziky… řekl, že atomy nejsou věci, jsou to jen tendence, tedy možnosti. To je velmi zajímavý názor, ale lehce doložitelný. Když si vezmete 10 lidí a ukážete jim určitý předmět, tak vám jej každý z nich popíše jinak. Vše je v našem vědomí. Když budete odmalička říkat malému dítěti, že modrá barva je červená, tak vám uvěří a bude se snažit přesvědčit ostatní. Faktem zůstává pouze tvar předmětů, které vidíme, ale možná, že i to je relativní, protože atomy jsou neustále v pohybu a změny jsou možné.
My si prostě někdy myslíme, že svět vně našeho vědomí je už hotov. Není. Naše mysl je součástí vnějšího světa. Svým chováním a myšlením kolem sebe ovlivňujeme nejen společnost, vnímání reality, ale i předměty. Třeba tím, jak je vidíme a popisujeme. Proto mysleme a vnímejme svět společně. Skládejme mozaiku světa ve prospěch celku, neboť tak se staneme součástí jiného a dokonalejšího celku – harmonického vesmíru.
