Mé JÁ]Ze současného pohledu můžeme toto slovo definovat jako „vnímání a označení vlastní identity.“
Člověk se samozřejmě musí vyjadřovat o sobě před druhými, označovat se za člověka, tedy používat známé slovo Já. Toto slůvko jest identické pro každého člověka, který jím poukazuje na svou osobu.
Již od dětství se učíme identifikovat vlastní osobnost tímto slovem. Později nás rodiče naučí používat své celé jméno a příjmení.
Slovo Já je v souvislosti s lidskou morálkou použitelné v mnoha aspektech lidského chování.
Na jednu stranu je neurčité, protože když nikoho neznáte, tak jeho odpověď na otázku „kdo to byl ?“ v podobě odpovědi „Já“, vám nic bližšího o osobě člověka nenapoví.
Já je však i slovo srozumitelné a lze s ním pracovat různými způsoby. Toto nenápadné slůvko skrývá mnohá překvapení, protože častým opakováním a změnou tónu odhalíme povětšinou to, co si o sobě v dané chvíli člověk myslí.
Třeba takové jáství, tedy egoismus, respektive upřednostnění sama sebe před ostatními, je též důsledkem častého a nesprávného používání tohoto slova.
V pozitivním slova smyslu lze slovem Já poukázat na pravdu (pravdomluvnost), tedy upřímné vyznání, přiznání a označení se za viníka čehokoliv špatného.
Lidé též znají slovo „mé druhé Já“ (odděleného hlasu našeho nitra), které se často hůře identifikuje, hlavně v souvislosti s nemocí (například schyzofrenií).
Vůbec definice slova Já je velmi osobní a ošemetná, jelikož sice víme, že se jedná o označení člověka, ale….ono je těžké se sám se svým Já ztotožnit. O tom by mohli vyprávět třeba filosofové. Naše Já se totiž s ničím neztotožňuje, je to prostě jen Já. My lidé totiž říkáme „Já a moje tělo, Já a můj mozek, Já a moje duše……“ , což zřejmě znamená, že jsme to jen mi, lidské duše, ukryté v lidských tělech a přemýšlející mozkem… A nebo jsme jen souhrnem všech fyzických částí lidského těla ?
Ať je to již jakkoliv, tak slůvko „Já“ zůstane jedinečným vyjádřením naší osobnosti. Proto ho používejte správně a tam, kde je potřeba.
