Duet]My lidé máme mnoho darů. Jedním z nich je i sluch. A naslouchání je docela věda, jak praví jedna moje přítelkyně. Ano věda, protože my si raději povídáme než nasloucháme svému okolí.
Ale my tak rádi povídáme. O sobě, o druhých a o životě vůbec. Avšak, kdo by chtěl dnes jen poslouchat, že ? Sice denně něčemu a někomu nasloucháme, ale často jen z nutnosti a ze zvyku.
Například televize. Mnozí jí mají zapnutou celý den. Třeba jen jako zvukovou kulisu. A když přijde návštěva, jen se trochu ztlumí zvuk. Ale stačí to ? Mohou se lidé při televizi dobře soustředit ? Neutíká nám zrak k pohybujícím se obrázkům v té bedně ? Ne, určitě to není dobrá kulisa k rozhovorům a už vůbec ne k naslouchání.
Jsme zvláštní tvorové. Doba nás svádí k roztěkanosti a nesoustředěnému naslouchání. A tak těkáme nejen pohledem, když se z někým bavíme, místo abychom se mu dívali do očí, ale těkáme i sluchem, tudíž špatně nasloucháme. Vždyť dívat se na druhého a naslouchat mu, je důkazem důvěry a lásky.
V životě nastane mnoho situací, kdy je třeba spíše naslouchat a mlčet. Bez vyslechnutí druhého člověka, mu asi těžko budete radit.
Když chcete něčemu naslouchat, tak poslouchejte pořádně. Jen tak se dozvíte a ucítíte to, co jste chtěli.
Naslouchejte hudbě, která je tu od počátků věků. Hudbě pozitivních jemnohmotných tónů, vyvolávající v nás krásné pocity a vzpomínky. Vesmír je plný těchto harmonických symfonií. Jsou všude kolem nás.
Naslouchejte přírodě, harmonickému organismu, jež nás každým dnem obdařuje zvuky života. Života fauny i flóry. Jak krásné je šumění lesního vánku v korunách stromů. Jak pěkný je zpěv ptactva a hukot vodních toků. Jak nádherný je hlas moře a delfínů. Naslouchejte dešti, kapkám, ale i bouřce a hromu. Když budete pozorně naslouchat, budete časem i rozumět.
Naslouchejte lidem. Jen tak je pochopíte. Naslouchejte starším a zkušenějším. Naslouchejte dětem, neboť i ony mají co říci. Je velmi důležité začít naslouchat dětem již od „narození“, protože i pláč je v dětské řeči první impuls k naslouchání. Děti by měly cítit důvěru a jistotu, že za námi mohou přijít kdykoli, a to i když už budou dospělí.
Naslouchejte sami sobě. Umíte chvíli sedět v klidu ? Umíte naslouchat bez toho aby vás pronásledovaly denní myšlenky ? Naučte se to. Dopřejte svému tělu i duši blahodárného klidu. Naslouchejte svému srdci a poslechněte si svůj dech. Zavřete oči a poslouchejte. Třeba budete překvapeni, kolik toho kolem sebe i v sobě uslyšíte. Uvědomte si, že když dokážete naslouchat sami sobě, tak naslouchání světu kolem vás bude mnohem lepší.
Dalo by se o tom psát donekonečna. Ale to nelze. Raději pojďme začít naslouchat. Třeba svému srdci…
A ne nadarmo se říká „mluviti stříbro, mlčeti zlato“. A při „naslouchání“ to platí dvojnásob.
