Václav Havel]V českých zemích působila řada mystiků, kteří se zabývali duchovním rozvojem a hledali odpovědi na různé otázky týkající se spirituálního života. Jejich názory ovlivnily mnoho lidí a svůj odkaz nám zanechaly dodnes. Například se málo ví, že dědeček zesnulého prezidenta Václava Havla (1936–2011) byl velkým vyznavačem spiritismu. Obrácení k duchovním hodnotám se na přelomu 19. a 20. století stává protipólem přísné katolické výchovy, která nepovoluje jiný názor.
Aktivní stoupenec nového hnutí
Skutečně, stavitel Vácslav Havel (1861–1921), který kromě své původní profese, v rámci níž se v letech 1907–1921 podepíše pod stavbou paláce Lucerna, pořádá řadu seancí spojených s vyvoláváním duchů. Stává se velice aktivním stoupencem teozofie. Toto hnutí se zaměřuje na esoterickou spiritualitu. Zakládá ho v roce 1875 ruská kněžna Helena Petrovna Blavatská, známá mystička, která měla ve svých myšlenkových směrech řadu následovníků.
Návrat k dávným tradicím
Teozofie vychází z okultních jevů, mystiky, vrací se k dávným tajemným tradicím, kloní se také k východním náboženským směrům. Zkrátka jde o inspiraci odlišnými věcmi než těmi, které jsou podstatné pro západní společnost, která vyznává především materiální hodnoty. Kořeny hledá v Indii či Tibetu, ale také antice. Inspirací je například gnosticismus, antické duchovní hnutí šířící se od 1. století n. l. vycházející z indického směru džňána márga (stezka poznání) nebo také řeckého filozofa Plótína (205–270), jenž řeší vztah mezi Bohem a světem a má za to, že každý člověk, každé já je nenapodobitelným originálem. Myslí si, že příčina zla je hmota, která člověka táhne k páchání zla. Proto, aby došlo k rozvoji duše, je potřeba umravnit tělo. Tyto duchovní směry inspirovaly dědečka prezidenta Havla.
Kdo zapisoval spiritistické seance pradědečka Václava Havla?
Opět se zaměříme na teozofii, duchovní směr, kterému se věnoval dědeček zesnulého prezidenta Václava Havla (1936–2011) byl velkým vyznavačem spiritismu.
Jak se teozofie vyvíjela na konci středověku a v novověku? Například od astrologa a lékaře Paracelsa (1493–1541). Ten hledá podstatu sil v hvězdách a živlech, vytváří amulety, propojuje medicínu s magií. Jacob Böhme (1575–1624), německý křesťanský mystik, má vize, dokáže nazírat do jádra přírody a člověka. Popisuje tři světy, božský, temný a náš, člověčí. Dalším zdrojem myšlenek je švédský teolog a mystik Emanuel Swedenborg (1688–1772), zakladatel nové církve, která se chce vyhýbat omylům, jež způsobily církve předchozí. Má různá vnuknutí a zjevení, například vizi požáru, který se nakonec potvrdí. V následujících staletích se k němu hlásí řada filozofů.
Člověk má astrální tělo a dochází k reinkarnacím
Stavitel Havel hledá svůj duchovní rozvoj právě v těchto směrech. Jádrem jsou pro něj starověká náboženství a vědy. Cílem je rozvíjet božské schopnosti, vytvářet a burcovat psychické síly z nitra člověka. Hledat spojení mezi lidmi, vzájemné bratrství. Havlovi teozofové například tvrdí, že člověk má astrální tělo a za svůj duchovní vývoj vděčí reinkarnacím. Podstata teozofie se naprosto liší od západního pojetí náboženství, které zastává názor, že člověk je jenom maličkou součástí celého koloběhu a musí se mu přizpůsobit. Teozofie naopak hledá cesty, jak mají lidé najít sílu uvnitř svého nitra, sílu, která jim pomůže v dalším rozvoji.
Záznamy spiritistických setkání
Česká teozofická společnost získává zázemí právě v paláci Lucerna. Sám myslitel Havel se hodně stýká s ostatními mystiky, vyznávajícími teozofický pohled na svět a zachycuje své spiritistické zkušenosti v díle Kniha života, vydaném v roce 1920. Popisuje zde témata balancující na hranici vědy a filozofie a náboženství. Dílo ale vychází pod pseudonymem Atom. Zapisovatelem dění při duchařských dýcháncích v letech 1914–1916 se stal Václav M. Havel (1897–1979), otec našeho někdejšího prezidenta. Zaznamenává poznatky, které jim duch přes médium posílá.
