Svatý Martin na bílém koni přijíždí. Toto rčení znamenalo, že obvykle o Sv. Martinu začalo sněžit. Svátek svatého Martina, 11. listopadu, byl a je jedním z nejoblíbenějších svátků roku. Děti i hospodáři čekali na první sníh, hospodyně pekly posvícenskou martinskou husu a martinské rohlíky nebo podkovy, zvané martiny, roháče, zahýbáky – prostě posvícení jak se patří.
Svatý Martin na bílém koni přijíždí. Toto rčení znamenalo, že obvykle o Sv. Martinu začalo sněžit. Svátek svatého Martina, 11. listopadu, byl a je jedním z nejoblíbenějších svátků roku. Děti i hospodáři čekali na první sníh, hospodyně pekly posvícenskou martinskou husu a martinské rohlíky nebo podkovy, zvané martiny, roháče, zahýbáky – prostě posvícení jak se patří.
Ale je i plno dalších věcí, co se o Martinovi konali. Čeledi končívala sjednaná služba, dostávala mzdu a hledala nového hospodáře, případně o rok prodlužovala dohodu. V tento den se uzavíraly smlouvy mezi obcí a obecním pastýřem, ovčákem, ponocným a dalšími lidmi. Konávaly se dobytčí či výroční trhy. Na mnoha místech se konaly poutě, neboť sv. Martin byl patronem koní. Také se uklízelo vše potřebné, co by zima zničila. Zazimovali se květiny, nářadí, stroje. Sekala se poslední píce, v tomto roce pro hospodářská zvířata. V Bavorsku se dodnes velmi hojně slaví. Děti chodí s lampióny, ve většině měst jsou bohoslužby.
Kdo to vlastně Sv. Martin byl? Byl to voják, co pomohl chudákovi, který se zoufale třásl zimou. Martin ho viděl a rozpůlil svůj plášť a daroval mu svou polovinu. V živém snu se mu zjevil poté Ježíš Kristus a radil mu, aby se stal křesťanem. Sv. Martin ho poslechl a dotáhl to až na Biskupa. Když se v tento svátek pojídala husa, ten kdo dostal prsíčka, mohl vidět věštbu která ho další rok čekala.
