Severní prázdniny]Takřka každé léto trávím ve Švédsku a jednou se nám tam stala taková příhoda… Byla tma, černočerná tma všude okolo. Naproti chatě je bývalé jezero, které je vyschlé, v dálce bývají vidět Sobi. Naštěstí zblízka jsem je nikdy neviděla.
V noci se v chatě trochu bojím, protože tatínek spí v chatě druhé, ve které není elektřina a my s maminkou v chatě hlavní. Máme sice kocoura (tedy měli jsme…), ale ten je buď venku nebo v chatě druhé. Jednu takovou letní temnou noc, nás vzbudil hrozný rámus, bály jsme se zloděje nebo ještě něco horšího. Myslela jsem, že je to kocour, ale když zvuky pokračovaly, rozsvítily jsme a viděly malou myš u krbu.A pak ještě dvakrát, jednou šup pod komodu,pak šup pod skříň. Fuj Maminka se jich bojí, tak vyskočila na postel a začala dělat strašný rámus a prohlásila, že na chatě tedy spát nebude a odjíždí ve 3 hodiny ráno do města, spát do civilizace do bytu.
Tatínka jsme vzbudily a ten povídal, že jsme hysterky. Tím nás však moc neuklidnil, myslela jsem, že snad noc strávíme venku. A byla pěkná zima. Později jsme sice usnuly a vzaly jsme na milost kocoura, že smí k nám do chaty, aby nás bránil před nevítanými návštěvníky v podobě myší. Nestačí, že za naší nepřítomnosti ledacos sežerou a zničí, ale ještě nás musí v noci strašit, při pohledu ven do černočerné tmy a okolních lesů nám nebylo zrovna nejlépe. Snad už nebude žádné příště – s myší!
Nechci trávit noci ve společnosti myší a taky nechci aby mi pochodovaly přes obličej nebo přes peřinu. Nemám ráda ani švédské, ani české ani žádné jiné myši.
