Andílek]Dnes a denně se setkáváme s nezvyklými situacemi. Někomu z nás se přihodí i mnoho neuvěřitelných věcí, na které hledáme marně vysvětlení. Paní Marie zažila něco velmi neobvyklého. V jednom roce současně ji zemřela maminka a také její milovaný pejsek Rony. Byla to těžká rána osudu, která celkově změnila její život. Z poklidné ženy důchodového věku, se stala žena samotářka. Sousedé, které měla ráda a pravidelně navštěvovala, o ní několik týdnů nic nevěděli. Marie se plížila z obchodu jako myška a více a více zabředávala do svých depresí. Na poštu, obchod a domů. To byla denní činnost. Dokonce už nevyvařovala jako dříve. Neměla pro koho. Oběd dříve vařila i pro maminku a pejsek si vzal s nimi. Oblíbené koláčky, které pekla každou sobotu ke kávě, již několik týdnů nepekla. Marii bylo smutno. Život pro ni byl hrozně prázdný.
Andělské probuzení
Až jedno mrazivé ráno, vše změnilo. Marie se probudila okolo páté hodiny ranní. Nic neobvyklého, déle stejně spát nemohla, byl to její čas. Ale ten den jí probudilo pronikavé světlo jejího pokoje. Nejdříve myslela, že zaspala a slunce již vyšlo. Pak, ale zjistila, že to slunce není, bylo pět ráno, zimního času a její pokoj zářil teplým světlem. Seděla celou dobu v posteli, když uviděla v rohu místnosti postavu v krásné bílé košili. Nejdříve nevěděla, co má dělat, či si myslet. Když se trochu probrala a chtěla něco říci postava jen ukázala k oknu a zmizela. Marii to nedalo, vstala, oblékla se a chtěla rozhrnout závěsy, když ucítila známou vůni její maminky. Po vanilce tak voněla jen její maminka. Posledních pár let jí totiž Marie kupovala její milovaný vanilkový krém na ruce. V tuto chvíli, však Marie nevěděla, odkud vůně jde. Všechny věci po mamince dala raději pryč, aby se netrápila ještě více. Odkud tedy se tu bere ta vůně. To nezjistila. Marie se pustila do ranního úklidu, na osmou hodinu vyrazila jako každý den pro svou trošku, do obchůdku na nákup. Když se vracela domů, bylo ten den pěkně umrzlo a kluzko, se k ní u branky do domu přimíchalo koťátko. Marie ho obešla a šla dále po pěšince k domovním dveřím. Když sáhla na kliku, koťátko začalo pronikavě mňoukat a žadonit po pozornosti. Běž domů, řekla Marie v předtuše, že to kotě splní a zavřela za sebou domovní dveře. Když prošla chodbou, kotě opět začalo pronikavě plakat u domovních dveří. Marie si ho nevšímala, myslela, že je to kotě ze sousedství. A půjde domů. Otevřela dveře do bytu, když vešla, ucítila známou vůni maminky. Vanilka. Malý nákup vyndala v kuchyni, když tu kotě zamňoukalo na okně. „Jak si se tam dostalo, křikla na něj Marie”. Kotě se však nedalo odbýt. Tak ho Marie pustila k sobě domů, aby neumrzlo. Bylo jí divné, že se o něj nikdo neshání. A tak vzala odpoledne kotě pod kabát a obešla všechny sousedy v okolí, jestli není jejich. Marie se bála, že kdyby koťátko zůstalo venku, tak umrzne. Nic, nikoho nebylo. Marie si koťátko vzala domů, když otevřela dveře, kotě se hnalo do kuchyně a lehlo si na pohovku, kde spávala maminka Marušky. Stočilo se do klubíčka a začalo podřimovat a vrnět. Toho dne již kotě zůstalo u Marie navždy.
Andělský život
Marie, opět začala žít životem, který dával nějaký řád. Dokonce začala i vařit kočičce a společně každou sobotu pekly koláčky, na které byli s maminkou tak dlouho zvyklé. Kočička byla člen domácnosti, povídala si se svou majitelkou a ta na její kočičí mňoukání, srdečně odpovídala. Marie začala společně s Mickou takové dostala kočička jméno, navštěvovat i sousedé. Opět začala žít a dýchat. Jen již nikdy necítila tu známou vůni vanilky její maminky. Ale útěchou jí byla Micka. Poslala jí ho snad její maminka, je náhradou za Ronyho, jejího pejska. To se Marie nikdy nedozvěděla, ale od toho dne, kdy do její místnosti vstoupilo světlo, snad anděl, který ukázal k oknu, asi na dané koťátko venku, se opět Marie začala radovat a žít.
Tento příběh dává ponaučení, že nemusíte svůj smutek sdílet sami. Je plno opuštěných zvířecích, smutných duší, které by vašemu životu daly řád a plnohodnotnost. Jen se poohlédněte v nejbližším útulku. A budete si zase mít s kým povídat.
