Ilustrační foto]Každý ji známe, řežeme ji na malé kousky do polévky, zdobíme s ní hlavní jídla. Užitek a vitamíny nám přináší celý rok. A o čem, že je řeč? Přece o pažitce, zvanou lidově šnitlík.
Pažitka pochází pravděpodobně z Itálie, je ale od středověku známá i na americkém a asijském kontinentu. Pažitce se daří skutečně celý rok, v zimě na parapetu za oknem, v létě na zahrádce, kde miluje slunce, vápenitou, kyprou a vlhkou půdu.
Kupte si trs pažitky v kelímku, mají v každém supermarketu. Doma ji přesaďte do květináče, pečujte o ni, ona se vám odmění krásně zeleným trsem šťavnatých výhonků. Nebo si ji můžete vypěstovat ze semínek. Už po dvou týdnech vyrazí první zelené stonky. Ty pak přesaďte do větších květináčů, jen tak se vám podaří vypěstovat silné rostlinky plné štiplavé chuti, jakou pažitka má.
Mnozí pěstitelé začátečníci se domnívají, že čím víc budou pažitku řezat, tím bude silnější. Ale pozor. Nesmíte ji zařezávat příliš do hloubky, maximálně tři centimetry nad zeminou, pokud byste ji seřízli příliš, uhyne vám.
Pažitka má vysoký obsah železa a vitamínu C, takže ji používejte za syrova Pravidlem je, že tam, kam se hodí cibule, hodí se i pažitka. Naopak nevhodná je k jemným zeleninám, jako je například chřest, mladý hrášek či fazolky. Její ostrá a štiplavá chuť a vůně připomínající cibuli by mohla přebít chuť delikátní zeleniny.
Ač to vypadá, že nemá mnohostranné využití, protože vy ji používáte jen pro barvu do hovězí polévky, bývala tradičním dochucovadlem různých pokrmů, třeba ke snídani chléb s máslem posypaný čerstvě nasekanou pažitkou je lahůdkou, na kterou už se skoro zapomnělo. Vynikající je i na míchaná vajíčka či na chléb se sádlem. Pažitka je levná záležitost, kterou si denně může dopřát opravdu každý. Je plná vitamínů a ty právě teď s odcházející zimou potřebujeme doplnit všichni.
Nepřehlédněte:
