Srdce, Labyrint]Znáte situace, kdy člověk cítí prázdnotu, samotu, nedostatek lásky i sil ? Určitě ano.
Jak často otevíráme v těchto krizových chvílích duchovní knihy, hledáme spřízněné duše nebo sedáme k počítači a bloudíme po netu, ve snaze „někoho či něco“ najít. Hledáme spřízněné duše, které nám rozumějí.
My, lidé, jsme zvláštní bytosti.
Hledáme. Toužebně chceme cítit, že vše jest jiné než realita, v níž žijeme, a která je někdy bolestná. Potřebujeme prostě pochopit. Jsme odtrhováni od morálních hodnot a trpíme. Proud řeky nespravedlnosti lidské nabírá na síle a unáší sebou i ty, kteří nechtějí. Chceme se bránit a zastavit proud, ale on je silnější.
Kolik roků trávíme automaticky, neplodně a s pocitem přežívání ? Kde je ukryta ta skrytá pravda, pravda o lásce, víře a naději ? Proč jí nevidíme nebo neznáme ? Kde se v nás bere touha po nesmrtelnosti a vědění, která je silnější než cokoliv jiného ?
Ptáme se. Nikdo nám neodpovídá. A tak tápeme a hledáme. Pátráme všude. Jen jedno místo opomínáme. Místo v nás samých. Tam, někde v nás je ukryta a zakódována pravda o lásce a nesmrtelnosti, tedy o hnacím motoru našich tužeb. V našem nitru se skrývá klíč k poznání a pochopení.
Traduje se, že když andělé zla nevěděli kam schovat lásku před lidmi, zvolili místo nejpříhodnější – ukryli její podstatu přímo do nitra lidí.
Vtip nebo skutečnost ? Pravda.
Najděme svůj vnitřní zdroj lásky a nechme jej vytrysknout v plné síle.
