Jestlipak víte, že každý člověk má své totemové zvíře. Nevíte, co to je? Pak vám to lépe vysvětlím. Vše začalo před desítky tisíc lety, kdy v české kotlině se usídlili první věštci. Malé skupinky lidí, žijící v osadách a vybavení jen kostěnými a kamennými nástroji. V čele rodu stojí silný náčelník, ale není tak silný, jak se zdá. Silným ho však dělá jeho totemové zvíře. Určitě si vzpomínáte na Osadu havranů. Tato kniha, která byla i zfilmována, nám přestavuje rod, který nosí na hlavě havraní peří, znamení havrana apod. V dávných dobách tu byly rody, některé nosily medvědí kůži, vyznávaly jezevce, lišku, dravce či šelmy. Záleželo na totemovém zvířeti náčelníka. Totemové zvíře odjakživa slouží a sloužilo jako ochrana pro člověka, či rod.
Mayové měli za zvíře jaguára. A opravdu se říkalo, že se dokážou proměnit v jistou chvíli v toto zvíře a vidět jeho očima. Dokonce i na toto téma byl zfilmován krásný film, kde hraje Jean Reno a film se jmenuje Jaguár. Pokud chcete pochopit význam totemového zvířete, shlédněte tento film. Zakládá se na skutečných prvcích a nepoužívají ho jen domorodé kmeny, nýbrž ho používali i naši předkové.
Totemové neboli silové zvíře má i každý z nás. Pokud potřebujete pomoc, či radu, či najít svou cestu, měli bychom si své zvíře přivolávat vždy, když je potřeba. Pokud je silové zvíře hodně silné, dokáže ho používat celá rodina, jako to dokázali i rody po celé generace. Totemy byly doloženy i u dalších společenství po celé zemi. Silné totemové zvíře má i Čína, je to země Draka.
Další variantou totemů jsou i Velikonoční ostrovy, kde totemové hlavy hlídají moře. Mají tedy úlohy hlídat před nepřítelem. Čeho se tak místní lidé báli, že umístili tolik soch proti moři? Co je ohrožovalo z moře? To se asi nedozvíme. Naše a ostatní národy, které neměly moře, se také chránily. Totemy byly umísťovány na hradby, ale i obydlí, nad dveře a celé vesnice. Čeho se místní báli, snad duší, které občas měly démonické choutky na lidskou krev či energii. Je zajímavé, že u všech kmenů, nacházíme stejné symboly, stejný strach a přesto jsou tyto kmeny tak vzdálené od sebe.
Cestovatel J. Mareš popsal svou zkušenost z malajské džungle, kde se místní kmeny obávají tvorů, kterým říkají Besové. Již Slované u nás říkali démonům „běsy“. Odtud také vzniklo: běsníš jako blázen. Někdo, kdo je zcela neovladatelný, nebo nebezpečný. Za „běsy“ jsou považovány i vichřice, povodně, požáry, ale i nemoci apod. Běs, bjes nebo také ďas je jméno zlého démonického mytického stvoření či ducha ve slovanské mytologii a znamená hněv nebo zlost. V ruském jazyce je to totožné označení pro ďábla. Fjodor Michajlovič Dostojevskij napsal dílo Běsi, popisuje Rusko mezi zápasem dobra a zla. Nebojte se tedy každý ponořit do meditace a zkuste si představit v osamělém lese plném stromů, jak čekáte na své zvíře. Třeba vám štěstí bude přát a vy uvidíte své totemové zvíře. To vám pak při každé příležitosti pomůže.
