Děťátko]Byl rok 2006 a já otěhotněla. Moc jsme se s manželem a s dětmi na mimčo těšili. Manžel zrovna odjížděl do Afganistanu na půl roku a já byla nadšená, že až se vrátí půjde se mnou k porodu. Ale osud tomu nechtěl a já o mimčo přišla. Byl to šok a mně zachvátila obrovská lítost, že už žádné mimčo mít nebudu. Tehdá v 39 letech jsem si říkala, že pak už bude pozdě a já neotěhotním. Když se manžel vrátil vzal nás na krásnou dovolenou, kde jsme si krásně odpočinuli. Po příjezdu domů jsem zjistila že jsem těhotná. První dva měsíce jsem byla velice opatrná a raději jsem radost neprojevovala a nikde jsem to neříkala – co kdyby. Štěstí stálo při nás a já porodila krásnou zdravou holčičku 10.12.2007. Ještě v roce kdy mi bylo 40 jsem narozená 28.5.1967 a manžel 13.1.1971. Osud tomu chtěl, aby manžel prožíval těhotenství společně s námi a mohl se těšit s rostoucím životem uvnitř i krásným pocitem při zrození nového života při porodu. Jako první si ji pochoval a tím upevnil pouto mezi nimi. Prostě osud si nedá poroučet.
