Krakonoš]Krakonoš a Krkonoše. To vše patří k sobě. Ale málokdo ví, že jméno Krakonoš, je spojováno s těmito horami jen sto let. Dříve se tomuto ochránci říkalo Rubenczal, nebo Rýbrcoul. Lidé jeho jméno ani raději nevyslovovali nahlas, protože se báli, že si přivolají tohoto obra na sebe. Už ve středověku ho lidé zobrazovali jako stvůru, nebo obra s parohy a sukovicí v ruce. Nejprve měl tento obr jméno pán Jan, Johannes. To je první jméno, které horal dostal. O jeho existenci nikdo nepochyboval dříve a děje se tak teprve teď.
Škoda, že lidé už nevěří na nic, co by jim hodně pomohlo. Dříve se Krakonoše lidé báli a les chránili. Vždy mysleli, že nad nimi Rýbrcoul dohlíží a vidí všelijaké nepravosti. Což krásně bylo zrežírované v pohádce Krkonošské pohádky. Ale historici vám řeknou, že místní Krakonoš nebyl vždy hodným a laskavým obrem. Tvrdě trestal.
Krakonoš nebo rovněž Rýbrcoul
Dle pověstí je to horský duch, který opravdu umí měnit svou podobu. Opravdu chránil bylinky, které rostou v Krkonoších, lesní zvířátka a tvrdě trestal křivdy a nepravosti které na nich lidé páchali. Lhářům prý nasazoval jelení parohy a právě s nimi byl zobrazován na prvních obrázcích, které se o něm dochovaly. Roku 1618 pražský kněz Havel Želanský popsal Krakonoše do spisku.
Krkonoše mají i jiné pověsti. V Horních Mísečkách se traduje pověst o děsivé okřídlené bytosti. Tělo má člověka, hlavu vlka a křídla netopýra. Zjevuje se za soumraku a nad ránem. Na Jilemnicku vládne krutý černý černokněžník, který tam jezdí s černým kočárem. Blízko Vrchlabí se i nachází brány do podsvětí, snad mohou vést i do paralelních světů, odkud k nám tyto bytosti pronikají.
