V České republice trpí klaustrofobií zhruba 5 procent obyvatelstva. Moc se o ní nemluví a mnoho lidí si ani pořádně neví, co to klaustrofobie znamená a co by si pod tímto názvem měli představit.
Definice klaustrofobie je ve zkratce strach z uzavřených prostor. Lidé, kteří trpí klaustrofobií, mají panický strach z uzavřených, malých, či tmavých místností nebo prostorů. Mohou to být výtahy, jeskyně, nebo letadla. Jedná se o psychický blok, panický strach z nemožnosti dostat se ven z uzavřených míst. Lidé, kteří musí setrvat v uzavřeném prostoru dlouhý čas, se mohou dokonce i zbláznit.
Lidé – klaustrofobici mají v uzavřeném prostoru pocit strachu a velké úzkosti. Každý člověk takto postižený však jedná individuálně. Někteří mají jen špatné pocity, pocity nejistoty, zkoprnělosti, jiní mohou mít záchvaty, nebo mohou omdlít. Klaustrofobie by se tedy neměla brát na lehkou váhu, neboť opravdu může narušit jak fyzické tak i psychické zdraví pacienta.
Někteří lidé možná tuší, či ví, proč klaustrofobií trpí a co ji způsobilo. Poté mají velkou naději na zbavení se psychických bloků, které je tolik trápí. Jde však o dlouhý proces, kdy se pacienti musí seznamovat se svým strachem a pochopit jeho příčinu.
Klaustrofobii může léčit psycholog i psychiatr. Mohou pomoci i alternativní metody. Postupně je však pacient vystavován obávaným situacím, kdy se musí umět vyrovnat se svými obavami a pocity.
Na začátku jsou to zcela malé, až nepatrné situace a přechází se až do těch horších a pro klaustrofobiky nejhorších. Otěže však pevně drží v rukou pacient, který souhlasí s touto terapií a pokračuje se jen vždy tak, jak se pacient právě cítí, či pokud dá svolení.
Opakem klaustrofobie je agorafobie, čili strach z otevřených a hlavně také veřejných prostor.
