Jmelí]Jmelí se stalo dalším symbolem Vánoc. Proto by se každá domácnost měla snažit mít to své jmelí na Vánoce doma. K jmelí se váže mnoho pověstí a předpovědí. Pojďme se na některé podívat a vypátrat, odkud se vzal zvyk polibku pod jmelím.
Říká se, že čím více je na větvičce jmelí bílých bobulek, tím větší štěstí vás v příštím roce čeká. Jmelí je zvláštní rostlina, která je zahalena mnoha tajemstvími. Má stálezelenou barvu a odpradávna se jmelí přisuzovala různá moc. Často se jmelí stávalo součástí některých pohanských obřadů.
Jmelí bylo vždy symbolem života a považovalo se za ochranný talisman. Vždy se věřilo, že lepivé bobulky jmelí mají magickou moc vyvolat a udržet svazek mezi dvěma lidmi.
A konečně. Odkud přichází zvyk, že by se měli dva lidé políbit na Vánoce pod jmelím? Tento zvyk je původem z Anglie a říká, že každý muž může políbit každou ženu nebo dívku, kterou potká pod zavěšeným jmelím. Za každý polibek by se měla utrhnout ze jmelí jedna bobulka. Poslední bobulka se na jmelí nechá a to do dalších Vánoc. Je tomu tak proto, aby se zachovala v domě i po další rok láska.
Zvyk se poté rozšířil i dál do Evropy a například v Německu a Švýcarsku věšeli jmelí majitelé nevěstinců vedle červených luceren. Symbolizovat tehdy tato činnost měla prodejnou lásku. V Irsku se věšelo jmelí nad vchody domů a poutníkům tak zvěstovalo dobré jídlo a příbytek mělo ochraňovat proti zlým duchům. V Rakousku se věšelo jmelí nad štědrovečerní stůl, aby zaručilo bohatou úrodu v příštím roce.
Jmelí: Ze stromu keříkem
Z křesťanského hlediska a podle jedné z jeho legend mělo jmelí růst jako strom. Z jedné větve pak Josef vyřezal o Vánocích kolébku pro malého Ježíška. Přesně za třiatřicet let tento strom pokáceli Římané. Z kmene stromu udělali kříž, na kterém pak ukřižovali Ježíše. Po této události, strom jmelí pomalu seschl, až se zmenšil do malých keříků.
Legenda praví, že stejně jako jsou věřící živi z těla Kristova i jmelí je živo ze živin jiných stromů.
Jmelí jako rostlina má celkem přes tisíc odrůd. V přírodě je těžké jmelí nalézt a označuje se za poloparazita. Roste na listnatých stromech, javorech i ovocných stromech. Jako poloparazit není zcela závislé na svých hostitelích. Ptáci semena jmelí roznáší a až některé z nich zakoření, vyrazí listy.
Jmelí jako parazit příliš neobtěžuje svého hostitele. Bere si od něj minerály, vodu a prostřednictvím fotosyntézy si dokáže samo vytvořit vlastní potřebné živiny. Jmelí je téměř nezničitelné. Často umírá až se stromem, na kterém parazituje. Můžete je nalézt i na jehličnatých stromech, kde jsou jmelí drobnější než na stromech listnatých. I tak jmelí dokáže stromy silně oslabit, dokonce mohou stromům odumírat i větve. Jmelí také znehodnocuje dřevo k dalšímu zpracování.
Na cedrech je možné nalézt i jmelí, které je staré přes čtyři sta let. Říká se, že pokud se jmelí dotkne země, už nepřinese štěstí, pro které se tolik sbírá. Štěstí má přinést však jen obdarovanému, nesmí se kupovat. Jmelí v překladu znamená – spolu našli jsme štěstí.
Jmelí rozkvétá v březnu a v dubnu. V latinském názvu viscum znamená jmelí lepidlo. Jmelí se v lidové mluvě říkalo i lepiňák.
I přesto bylo jmelí označováno za kouzelnou rostlinu. Jmelí se utínalo zlatými srpy a proto se dodnes pozlacuje.
