Hrad Okoř]Na Okoř je cesta jako žádná ze sta…. zpívá se ve známé trampské písničce o hradu Okoř.
Hrad Okoř se stal hradem zahaleným tajemstvím a to také díky písni o Bílé paní, která na Okoř chodívala o půlnoci strašívat. Všichni tak dobře známé písničku o Okoři, ale co o tomto hradu vlastně víme?
Ve 13. století na místě hradu stála pevnost, která se pyšnila krásně zdobenou kaplí. Hrad byl postaven před rokem 1359 a nechal jej postavit František Rokycanský. Opevnění hradu se táhlo na horní části skály. Hradu dominovala obytná věž, která byla vybudována na místě staré kaple. Právě hrad Okoř patřil mezi nejhonosnější sídla tehdejší české šlechty za tzv. „karlovské“ doby.
Mezi mnohými majiteli hradu byl i Ludvík z Florencie, který za husitské revoluce musel utéct z Prahy. Hrad poté dobylo táborské vojsko a to roku 1421. Po husitských válkách byl hrad vrácen synovi Ludvíka Janovi. Ten na něm později žil až do své smrti. Dalším majitelem byl Bořivoj z Lochovic, který se pustil do přestavby hradu.
Ten provedl gotickou přestavbu hradu a to roku 1494, účelem bylo hlavně přizpůsobit hrad tak, aby zejména ve válce obstál. Vzniklo tedy nové opevnění a dělostřelecké bašty sloužící k obraně hradu.
Nádvoří bylo chráněné a časem na něm vyrostl i pivovar. Hrad navíc obklopoval i rybník a to rovnou ze tří stran.
Za majitele Jiřího Bořity z Martinic začaly na hradě renesanční úpravy, které měly hrad přeměnit na zámek. Hrad dostal nová okna, omítku, ozdoby. Když probíhala 30letá válka, hrad i s vesnicí zůstal v rozvalinách. Jezuité ho poté opravovali a byli zároveň posledními majiteli hradu. Po zrušení jejich řádu začal hrad chátrat. Po roce 1921 připadl hrad státu a začalo se s jeho opravami. Každý rok se na tomto hradě uskutečňuje hudební festival.
Pověst o hradu Okoř
I k hradu Okoř se váže několik pověstí. Dlouhá staletí se hovoří o pokladu, který je pod hradem ukrytý. Jde o tajnou podzemní chodbu, která vede pod hradem, a kde se má poklad ukrývat od dob jezuitů. Ti měli být tak bohatí, že své bohatství uschovávali pod hradem.
Na Okoři také žil pán s dcerou. Dcera byla už dost stará na vdávání, ale na svatbu neměla pomyšlení a všem potenciálním ženichům se jen vysmívala. Nechtěla také nosit dívčí šaty a ráda si oblékala loveckou kamizolu a dlouhé vlasy si schovávala pod klobouk.
Jednoho dne se na Okoř vydal rytíř se svojí družinou, aby požádal pána o dceřinu ruku. Dívka však rytíře odmítla a rychle se vypařila. Rytíře to naštvalo a chtěl se dívce pomstít.
Podplatil tak několik sloužících a chtěl ji potrestat v její ložnici a v jejím vlastním loži. Služebnictvo se mělo postarat o stráž na hradě. Všichni až na jednoho strážce onemocněli zvláštní chorobou a na stráži tak zůstal strážce jeden.
Jedinému strážnému se s blížící nocí zavíraly oči a tak se posadil a usnul. V té chvíli rytíř se svou družinou vtrhl do hradu a dostali se až do dívčina pokoje. Ta však ve svém pokoji ani na celém hradě nebyla. Rytíř ji hledal všude, ale marně. Jakoby se vypařila.
Dívka byla celou noc ukryta v podzemí a to díky sloužícím, kteří se uplatit nenechali. Své paní o lsti řekli a ta se ukryla v tajné chodbě pod hradem, kde ji nemohl nikdo najít.