Výroba piva je stará jako lidstvo samo, připravovalo se i v Egyptě
Už v antickém Egyptě se běžně pilo pivo, šlo ale spíše o hutnou kaši, která se srkala brčkem. Babyloňané znali dvacet druhů piv, vyráběli ležáky pro export do Egypta, červené pivo ze špaldy, bílé z prvotřídního ječmene a tak podobně. Přidávala se i datlová šťáva a různé byliny pro ozvláštnění chuti. Pivo bylo oproti dnešnímu na alkohol poměrně skoupé, voda v něm ale byla převařená, což je hodně důležité. Zkažená voda ze studny nebo raději převařené pivo, které mírně omámí?
Pivo důvěrně znali i staří Číňané a američtí Indiáni. Velice chutnalo i germánským kmenům, které jej připravovaly většinou z ječmene nebo pšenice. Kromě medoviny šlo o nejrozšířenější nápoj na severu Evropy, Římané si spíše užívali vína až na určité výjimky. Slované do piva jako první přidali chmel, který dodal pivu ostrost a potřebný říz, na nějž jsme dnes zvyklí.
A jak je to s historií piva v Čechách?
Vůbec první klášterní pivovar na našem území je starší než tisíc let, od dob Břevnova se ale leccos změnilo. Ve dvanáctém století existovalo i právo mílové a várečné, tedy míli od městských hradeb se nesmělo vařit jiné pivo. Ječmen a pšenice zůstávají hlavními surovinami i nadále, ale tehdejší svrchně kvašené pivo by nám asi vůbec nechutnalo. Pivo se bralo spíše jako polévka a přidávalo se i do různých kaší, nešlo jen o obyčejný nápoj jako dnes.
Od poloviny devatenáctého století se běžně vyrábělo na českém území i spodně kvašené pivo, které sem přinesli jako novinku bavorští sládkové. Více chmelu dodalo plzeňským pivům dnešní moderní chuť, takováto piva navíc zaujmou i mnohem delší trvanlivostí – což hodně pomohlo například exportu.
