Havajská filosofie Huna se řídí celkem sedmi zákonitostmi.
První z nich zní – svět je to, co si myslíme, že je. Jde o to, že si můžeme něco vyfotografovat nebo nahrát na video. Všechno ostatní je interpretací těchto faktů. Jsou to naše city, emoce a myšlenky. Vědomí toho, že právě myšlenky vytvářejí realitu a že si myšlenky můžeme vybrat a ty nás mohou vést k dalšímu počínání.
Druhá z nich je, že neexistuje žádných omezení. Neexistují žádné limity kromě těch, které si svým vlastním myšlením vytvoříme. Omezení a limity si vytváříme sami a jsou našimi výmysly. Můžeme být svobodní, měnit své názory na omezení, zdraví, úspěch, štěstí, minulost, přítomnost a budoucnost.
Třetí z nich říká, že energie proudí tam, na co se soustředíme. Pokud se zaměřujeme na věci pozitivní, přitahujeme více pozitivního a pozitivní věci i více vidíme kolem sebe.
Pokud se tedy zaměříte na zlobu, zvíříme energii zloby a o to víc ji pocítíme. Pokud si však všimneme krásného stromu, modré oblohy nebo jiných maličkostí, pozitivní energie překryje zlobu a změní tím naši skutečnost. Proto bychom měli zůstat soustředění na to, co chceme.
Čtvrtá říká, že právě teď je okamžik moci. Minulost už byla, tu nikdo nezmění, jen můžeme měnit náhled na to, jak se na ni budeme zpětně dívat. Ale budoucnost nás teprve čeká a klepe na dveře, tu můžeme ovlivnit a přítomný okamžik je jediný, se kterým můžeme teď něco udělat.
Pátá zákonitost havajské filosofie Huna zní, milovat znamená být šťastný. Starodávní obyvatelé Havaje se nezabývali otázkami miluje mě? nebo miluji ho?. Věřili, že pokud je ve vztahu, v práci, činnosti a nápadech přítomný pocit štěstí, je tam i láska. Měli bychom tedy být šťastni se vším, co je dobré a žehnat všemu dobrému. Láska roste spolu s oceněním vděčnosti.
Šestá zákonitost říká, že všechna síla pochází zevnitř nás. Už máme, co potřebujeme a někdy jsme zablokovaní naši výchovou, okolnostmi nebo prostředím. Měli bychom tedy mít sebedůvěru, že naše spojení se zdrojem v nás samých je naprosto bezpečné.
Sedmou a poslední zákonitostí je, že účinnost je mírou pravdy. Míra našeho úspěchu je vlastní pravdou. Žádná „protože“ ani „ale“ nejsou podstatná. Buďme dobří v tom, co děláme a dělejme jen to nejlepší, co umíme. Zůstaňme pružní v tom, jakým způsobem se splní naše přání.
Základním principem staré havajské filosofie Huna je žehnat všem a všemu kolem sebe. Hlubším významem havajského tradičního pozdravu je aloha, kterým je radostná životní energie. Lidé, kteří se o tuto energii dělí, se naladí na vyšší sílu, kterou Havajané nazývají mana. Toto láskyplné používání síly je tajemstvím k získání skutečného zdraví, radosti, blahobytu a úspěchu. Způsob, jak se napojit na tuto sílu a její vliv je úplně jednoduchý. Je totiž tak jednoduchý, že se tím může zdát méně pravdivý. Jde o jednu z nejsilnějších technik na světě. Je sice lehká, ale neznamená to, že je lehké ji používat. Měla by se hodně cvičit a praktikovat.
Tajemstvím celé této techniky je – žehnejte všem a všemu, co si sami přejete. Pokud někomu chcete žehnat, znamená to rozpoznat nebo zdůraznit kladnou kvalitu, charakter nebo kondici s vědomím, že to, co je zdůrazněno, vzroste, vydrží nebo nastane. Žehnání je účinné zejména ve změně našeho života anebo k tomu, abychom získali to, co si přejeme a to ze tří důvodů.
Prvním je, že kladné zaostření naší mysli rozvíří kladnou a tvořivou sílu. Druhý důvod je, že se uvolní naše vlastní energie a tak ji bude dovoleno, aby skrze nás proudilo více síly. Když žehnáme ve prospěch ostatních než nás samotných, nebudeme mít podvědomý strach z toho, co chceme pro sebe. Žehnání druhým pomůže stejně tak jim jako nám samotným, protože v našem životě rozvíjí dobro.
Žehnat můžeme v představách nebo pouhým dotykem, nejběžnější způsob je však žehnání slovy.
Druhů slovního žehnání může být povícero. Například obdiv. Chválíme nebo projevujeme obdiv něčemu, čeho si všímáme.
Další je potvrzení. Je to žehnání pro růst nebo vytrvání. Například požehnání kráse stromů. Požehnání zdraví někoho jiného. Ale také poděkování, třeba za pomoc.
Dalším způsobem je očekávání. Je to žehnání budoucnosti. Například předpovídat pěkný výlet, popřát někomu šťastnou cestu atd.
Zcela bychom se měli vyhýbat proklínání. Neznamená to nadávání, ale kritizování namísto obdivu, pochybnosti namísto kladného potvrzení, obviňování místo ocenění, strachování se, místo očekávání kladných výsledků.
