Peněženka]Tento týden jsem mluvila s paní Kartářkou, vyhrála jsem výklad karet zdarma. Karty ukazovaly většinou dobře. Ale já se dnes cítím špatně, vše se mi odvíjí od finančních dluhů, zamotávám se do toho a je mi špatně. Říkám si pořád, že to zvládnu, ale nevím jak, mám exekuci na učtu, před 2-lety jsem nezaplatila malý doplatek, složenku jsem uklidila tak, že jsem pak už jen koukala na exekuční příkaz.
Pak další exekuce na majetek, opozdila jsem se s platbou tenkrát, když jsme bydleli v Jičíně a mě to pronásleduje dodnes. Částky jsou veliké a já se nemám na koho obrátit. Sedím a brečím a vím, že tady mam dceru Natálku a nesmím jí přeci zklamat jako matka jako někdo na kom je závislá. Tolik to bolí, že brečím, aby mě malá neviděla a říkám si, zda-li jsem se právem stala mámou, která je v takový situaci. Ja vím, musí se to nějak vyřešit, chci tady být, až mala bude vyrůstat, až půjde poprvé do školy, najde si přítele atd. Tátovi svému nemůžu říct o pomoc, sám nemá, mamka taky ne a další příbuzenstvo je proti mě, protože mi nemohou odpustit, že jsem se rozvedla. Můj bývalý manžel získal mou rodinu tím, že já jsem zapříčinila rozvod manželství, protože jsem chtěla Lásku a ne jen násilí a alkohol, ale všichni jsou jak ze starý školy. Zdá se mi, že každého zklamu. Vím, potřebuji splatit dluhy a pak budu šťastně žít, protože jsem zdravá, dcera taky a žít z koruny do koruny také umíme. Hrozně ráda masíruji lidi, chodí ke mě pár lidiček, moc se jim to libí a chválí si to. Vrací se a já jsem v tu chvíli spokojená za to málo, že jim mohu trochu pomoci. Mám v sobe své problémy, a je zajímavé, že dokážu naladit lidičky dobrou energií.
Neodmítnu nikoho, vždy chci moc pomoci, nejraději bych pracovala v dětským domově, nebo v Charitě, ale nejdříve musím vše splatit, jen nevím jak. Prosím, zkuste mi napsat něco, aby mi to pomohlo, abych měla sílu dál řešit své problémy. Člověk se tím jen užírá, usínám s problémy a probouzím se s obavy co mě dnes hrozného čeká, kdy přijdou exekutoři a věe mi vezmou. Televizi mi koupil bývalý přítel, počítač mi dal táta a jinak nemám nic co by si mohli odnést, neumím s nimi jednat tak, aby exekutoři chvíli počkali a já to pak splácela. Jsem ve dnech kdy nic nevyjednám, ale taková nálada není napořád. Jen teď musím jednat a nedokážu to. Je mi lépe, napsala jsem to a budu dál žít… a čekat co mi přinese den a další….
