Svědomí]Vnímám jej jako následný po-cit, provázející uvědomění si následku našeho chování. Víte a cítíte. Jednoduché a účinné. Svědomí je spojené s vědomím, proto to „s“ před slovem vědomí. Ukazuje nám (oznamuje), co jsme udělali správně a co špatně. Není tomu vždy, protože některé následky našeho konání se projeví až v čase budoucím.
Jedná se vlastně o neutrální část duše (tedy nás samých), která zajišťuje správnou rozlišovací schopnost. Funguje nezávisle na našem rozumu. Je to zdravé jádro v každém z nás.
Svědomí se projevuje jako „vnitřní výčitka“, kterou provází pocit viny. U každého člověka se projevuje jinak a s různou intenzitou. Znáte určitě pocit, kdy vás „trápí“ svědomí. Ano, je to jediný lidský „smysl“, který nám říká, kdy jsme učinili mylná rozhodnutí. Chybu lze samozřejmě rozlišit a poznat dříve než nastoupí svědomí, např. bolestí a újmou na zdraví, ale to souvisí spíše s tělesnem.
Svědomí mají v sobě „zabudováno“ od narození všichni lidé, i když jinak otevřené a rozvíjené. Například i nejtěžší zločinci občas mají výčitky svědomí, avšak obvykle jsou silně potlačeny a když se u nich náhodou objeví, tak je zaženou zpět do útrob vlastní duše. O těchto lidech se mluví, jako o těch, kdo nemají svědomí. Svědomí ovšem mají, jen je prociťují trochu jinak, například jako nervozitu a neuspokojení. Ale samozřejmě existují případy kdy jim výčitky z útrob duše pomůžou k nápravě.
Žijí na světě i lidé, kteří žijí v takzvané nevědomosti (ne ti, kteří jen předstírají nevědomost), tudíž ani hlas svědomí často nepociťují. Jsou to lidé přírodnější, nezatíženi společenským vědomím, lidé pro které je to, co dělají přirozené a normální. Setkal jsem se s tím například u některých domorodých obyvatel Afriky.
Svědomí je též spojeno s láskou, jelikož lidé kteří velmi milují jej vnímají intenzivněji.
Řekli jsem si, že svědomí bývá spojeno s vědomím a to je správné. Vždyť vědění je důsledkem hledání, víry i pochopení. A ten kdo ví, ten tolik nehřeší a netrápí jej špatné svědomí.
