Hluchavka bílá]Hluchavka je velice známá rostlina, která se svým zjevem velmi podobá kopřivě. Na rozdíl od kopřivy však nepálí, a nežahají a tak se začalo říkat, že je hluchá. Odtud vznikl celý název pro hluchavku. Jarní hluchavky, které ještě nekvetou, se dají užít do jarních polévek, salátů, nebo i jako špenátová bylina.
Lidově se hluchavka nazývá různými jmény, například cumláň, hluchá kopřiva, nebo i hluchánka či nedunice.
Hluchavka se svírá především pro její květenství. Květ se trhá jen za suchého počasí a to od května do září, suší se také co nejrychleji a to buď ve stínu, nebo uměle při teplotách do 40°C. Usušené květy z hluchavky velice snadno vlhnou, a také hnědnou, tyto květy jsou ale pak nepoužitelné.
Co je pro hluchavku typické, je, že obsahuje katechinové třísloviny, cholin, také silice, slizovité látky, alkaloid, flavonoidy, stachydrin, biogenní aminy, aponin, glykosid a organické kyseliny.
Užití hluchavky je široké. Její užívání je vhodné při mnoha zdravotních potížích, jako jsou katary horních cest dýchacích, poruchy zažívacího traktu, záněty žaludku, plynatost, či nadýmání. Pro tyto problémy se hluchavka užívá vnitřně. Zevně se potom užívá na různé a mírné záněty sliznic úst, nebo krku a tak při nespecifických výtocích z rodidel, či na povrchní záněty kůže.
Z hluchavky se dají dělat různé nálevy, nebo také čaj. K tomu se používají 2-3 lžičky květů hluchavky, které se dají do šálku a následně se zalijí vařící vodou.
