Meduňka lékařská]Meduňka lékařská je vážená bylinka, která už po staletí léčí naše lidské neduhy. Patří do čeledě hluchavkovité a v České republice se pěstuje. Planě potom může růst ve Středozemí a také v Přední Asii.
Meduňka je vytrvalá bylina, která dorůstá výšky až 80 centimetrů. Voní často po citrónu. Kvete od června až do července. Je také náročná hodně na teplo, a proto se jí daří na místech, která jsou hodně prosluněná. Na zimu se proto zatepluje nahrnutím buď zeminy, nebo listí. Půda, kde se pěstuje, by měla být lehčí, výživná, hluboká s dostatkem humusu a také sušší. Namnožení se dělá dělením trsů, nebo také klasicky semínky. Ve volné přírodě ji najdeme jen málo.
Meduňka obsahuje velký obsah tříslovin, ale také silic. Sbírají se mladé vršky rostlin a to těsně před rozkvětem a v době poledne. Sušení by mělo probíhat rychle, aby se meduňka nezapařila. Užívají se listy a natě. Listy se sbírají za chladnějšího počasí, aby v sobě měly velký obsah silic. Suší se tedy v tenkých vrstvách. Meduňka starší víc jak jeden rok by se už neměla používat, neboť už nemá tak velký obsah silic.
Vnitřně se dá meduňka použít ke zklidnění a proti úzkostem, příznivě podporuje nervový systém. Také se užívá proti nespavosti, na deprese, neurózy, křeče, nadýmání, příznivě ovlivňuje srdíčko. Snižuje krevní tlak, napětí svalstva, léčí migrénu, bolesti břicha, průjem, klimakterium i menstruaci.
Zevně se meduňka používá k revmatickým opuchlinám, pohmožděninám, podlitinám a u kojících matek proti ztvrdnutí mléka v prsech. Čaj se pije 2-3 denně, jeden šálek. Připravuje se zalitím horkou vodou a jednou čajovou lžičkou byliny.
