Socha Buddhy]Gautama Buddha vytvořil učení, které bylo motivováno úsilím o vysvobození bytostí z koloběhu zrození a smrti, který nikdy nekončí. Jeho posluchači byli asketi, kteří hledali osvobození od utrpení světa, nebo lidé, kteří se zamýšleli nad otázkami smrti a života a také o posmrtné existenci. Kladl důraz na praxi, která má člověka osvobodit od narození a následné smrti, nebo má člověku pomoci, aby vedl uvědomělý a blažený život až do smrti. Snažil se lidskou bytost oprostit od nevědomé egoistické žádostivosti, nelásky a sobeckosti.
Buddha nedokázal odpovědět těm, kteří požadovali jakési vysvětlení, které sahalo až za hranice všeobecného poznání. Vlastní interpretaci chápal jako prostředek k probuzení, osvícení.
Buddhovy tři charakteristiky o všem existujícím, se dá rozepsat takto:
Buddha pravil, že: 1. Vše je pomíjivé 2. Vše přináší utrpení 3. Všechny jevy jsou iluzorní jako sen.
Buddha také chtěl, aby lidé, kteří hledali pravdu, nepřijímali vše na základě nějaké víry, či autority k druhému, jako samozřejmost, ale aby se sami zamýšleli a usuzovali, zda jsou tyto věci správné, nebo špatné.
Pro lidi bylo stresující a strastiplné přemítat o životě s tím, že ho jednoho dne opustí. Proto se také Buddha snažil přesvědčit o tom, že i existence zrození a smrti, je jen iluzí. A abychom tento nekonečný systém znovuzrození a smrti zastavili a vykročili z něj, bylo potřeba dosáhnout osvícení, tedy nirvány. Nirvána se dá definovat jako stav člověka, který realizoval poznání neskutečnosti svého iluzorního já, a tím se dokázal zbavit utrpení, které sebou přinášelo upnutí se na vlastní ego, tedy vlastní „já“.
Nepřehlédněte: Budhismus
