Drak]Reinkarnace, nebo-li převtělování či znovuzrození, jak se dnes překládá toto slovo, se v současnosti stává „módní“ součástí náboženské filosofie. Už antičtí filosofové proklamovali ve svém učení věčný koloběh znovuzrození, tedy reinkarnace.
Z lidského hlediska jsou důležité dva směry tohoto duchovního názoru. První je reinkarnace duše zpět do lidského těla a druhá varianta nabízí převtělení i do těl zvířat. Nebudu zde popisovat principy a zákony, které tato schémata provází. Pozastavím se pouze nad logičností a otázkami, které v nás reinkarnace vyvolává.
Ještě si připomeňme slovo inkarnace – vtělení, což je něco jiného.
Jestliže zkoumáme reinkarnaci, musíme zákonitě narazit na mnoho překážek a nelogičností. První je problém matematický. Pokud přijmete názor, že na Zemi začínalo dvanáct lidských dvojic (čerpáno ze starých knih), tak si můžete, pokud znáte počet lidí na světě, položit otázku, kde se vzaly ostatní duše ? Byly dodány nové, praví zastánci převtělování. Dobrá přijměme tuto teorii. Tedy nové duše do rodících se těl potomků prvních dvojic. Závěr zní – duše tedy musí a musely vznikat nové a nové. Čím více přibývalo lidí, tím více bylo potřeba dalších duší.
Některé se podle teorie převtělovaly a přijímaly nová těla. Jiné duše, pokud došly do určitého vývoje, tak se prý na Zemi nevracejí.
Lidská větev se rozšiřuje geometrickou řadou, což je logické. Je zapotřebí stále nových duší, protože původní počet nikdy nebude stačit. To mi připadá dosti nelogické. Z matematického hlediska by jste nikdy nepoznali, zda jste noví či staří jedinci v těle lidském.
Další překážkou, na kterou narazíte, je uvědomění. Pokud by jste měli své předchozí bytí v sumarizovat a napravovat, měli by jste si být minulého života vědomi. A to jaksi nefunguje. Tedy až na některé výjimky. Ty jsou však dosti neurčité. Navíc často naleznete dva lidi, kteří se považují za totožné jedince z minulosti. Klidně naleznete několik Karlů IV, Božen Němcových apod.
Poukažme si i na společenské nedostatky tohoto fenoménu. Teorie, která poukazuje na tělesně postižené lidi, jako na jedince se špatným minulým životem, je mnohým jistě známa. Jenže kde je v tomto případě zodpovědnost rodičů ? Rodičů, holdujících alkoholu, drogám či jiným neřestem ? Zbavují se tímto lidé zodpovědnosti za své narozené děti ?
A nezapomínejme ani na genetiku. V současnosti sice známe přenos genetických informací mezi rodiči a dětmi, ale uvědomme si, že tento přenos jde o mnoho dál. Genetická informace se totiž přenáší po větvi našich předků po několik stovek generací. Dostáváte tolik informací, kolik předků se k vám váže. Některá genetická sdělení jsou důležitá, některá méně. Je třeba si uvědomit, že se nepředávají jen informace fyzické, ale i duševní ! Nejsilnější vjemy vašich předků jsou zapsány ve vašem genetické čipu a předávány dalším generacím kvůli evolučnímu vývoji. Také různé vlohy (např. hudební), jsou po staletí součástí určitých větví. Stejně tak i psychické odchylky a úchylky.
Ohlédněte se zpátky a podívejte se na svou genetickou větev – tisíce příbuzných z matčiny i otcovi strany, kteří připravovali knihu vašeho zrození. Nejsilnější traumata a vjemy vašich předchůdců jsou vám předávány nepřerušenou genetickou nití. Proto dochází i k takzvaným projevům Déja vu. Ano, útržkovitě jste schopni vidět nejsilnější zážitky svých předků. Je to traumatický model, o kterém mnoho lékařů nerado slyší, i když je celkem logický. K čemu by nám od našich rodičů byly jen genetické informace fyziologické.
Co se týče negativních situací ve vašem životě, které prožíváte (fobie, sny apod.…), tak ty lze skutečně pro další generace zastavit regresí, tedy pomocí návratu do dějin vaší větve. Stará učení praví, že je zapotřebí alespoň čtyř generací nebo velký zásah do života, než se genetický kód očistí či změní.
Proto existuje evoluce, tedy rozvoj a předávání zkušeností, a to nejen písemných, ústních, ale i genetických – to je dle mého nám známá karma !
Po jedné přednášce za námi přišla mladá dívenka mírně tělesně postižená, které bylo sděleno, že její nemoc je důsledkem jejího špatného minulého života. Ptala se mne na to. Odpověděl jsem jí – není. Její tvář se změnila. Byla šťastná. Řekla, že s tím nemohla žít, a přesto, že nikdy nikomu neublížila, připadala si jako největší hříšník. Věřím, že dnes se jí žije lehčeji a rozdává lidem svou radost. Připomínám, že šlo o nemoc, která je většinou dědičnou poruchou organismu.
I takové mohou být důsledky nesprávně formulované teorie. To nemluvím o převtělování člověk – zvíře, tedy teorie, která odporuje i tak už nedokonalému lidskému rozumu.
Co je příčinou reinkarnační teorie ? Především náš krátký a občas i útrpný život. Dále touha žít věčně, neumřít, žít znovu a lépe. Kéž by to bylo tak jednoduché.
Na druhé straně je tu inkarnace. Už starobylí proroci o ní říkali, že jest výsadou bohů. Vtělení do lidského těla je z duchovního hlediska možné, pokud přijmeme duši jako fyzikální (energii) veličinu. Určitě můžeme uvažovat o vtělení u Ježíše. I když si musel prožít lidský život pěkně od plenek, určitě jeho duše do těla vložena byla. Podobně je to i s anděly, ale o tom až jindy.
Takže na závěr mého krátkého zamyšlení bych chtěl připomenout :
Pokud věříte v reinkarnaci, tak věřte, ale nestaňte se fanatickými. Hledejte, zkoumejte a proste o vysvětlení.
Věřit a kázat cokoliv dobrého je dovoleno, ale s láskou a s úctou k ostatním. Raději předpokládejte, že jste na světě jen jednou. A ten, kdo si myslí, že jeden život na naší nápravu nestačí, ten ať raději koná a žije tak, aby se mohl změnit i za ten jeden život. Je to dobrá sázka v loterii zvané Život. Proč se tím trápit. Lepší je brát každé narozené dítě, jako novou bytost a s tím jí i vychovávat.
Nejsem sice zastáncem teorie o převtělování, ale zase na druhou stranu inkarnaci přijímám jako fakt. Stejně tak i můj názor není dogmatem, pouze vyjádřením toho, co si myslím.
Nepřehlédněte:
- Víme, co se vám nejčastěji zdá
- Sny
- Sny a jejich výklad
- DEJA´ VU, setkání s duchem
- Lze kontrolovat sny?
- Spánková hygiena
