2012]K této otázce pravím : je i není. Tato otázka má totiž dvě odpovědi a dvě strany mince.
První strana mince – máme na výběr. Víme, co děláme jako lidstvo špatně a můžeme se dle toho zařídit. Nikdo dnes nemůže říci, že svět je v pořádku. Máme 21 století a lidé se „řežou“ stále. Války, násilí, krádeže, loupeže, lži….Opravdu pokrok. A to nebudu psát o devastaci přírody a drancování přírodních zdrojů. Takže částečně můžeme konec lidstva ovlivnit sami. A to změnou svého chování, tedy změnou přístupu člověka k všeobecné morálce. Jenže problém je v tom, že technicky lidstvo sice vyspělo, ale morálně je dosti pozadu. Boje a násilí nekončí, spíše naopak. Lidé jsou dopředu varováni. Vše vidí a vnímají, takže nemohou říci „mi jsme nevěděli“. Tahle strana mince je jasná. Osud Země je v tomto případě v našich rukou.
Druhá strana mince nás staví do role pasivních pozorovatelů. V přírodě a ve Vesmíru běží totiž mnoho procesů, které nemůže lidstvo ovlivnit. Je zapotřebí si uvědomit, že Vesmír i přírodní zákony tu byly dávno před námi a vše funguje ve většině případů nezávisle na lidech. Jakékoliv změny klimatu Země mohou být „přirozené“ a opakující se již od počátku vzniku planety. Vždyť mi sledujeme naší planetu a procesy probíhající na ní tak krátce ! Můžeme jen předvídat a pozorovat. Ale i to chce spolupráci mezi lidmi.
Dále je tu Vesmír. Hmoty a energie, které jsou starší než člověk a které jsou neovlivnitelné naším chováním. Vůbec nevíme, co může nastat v tomto prostoru za rok nebo den. Zde opět musíme mít na paměti, že to, co o vesmíru víme, je jen krátký časový úsek našeho sledování. Ve vesmíru mohou probíhat časové, energetické i rychlostní procesy, které jsme ještě neměli možnost pozorovat.
Přirovnejme to k automobilu, který kolem nás projede a pokračuje dále svou cestou. A mi nevíme, kde se rozjelo, kdo ho řídí a kdy se zastaví, protože stojíme na místě a nemůžeme auto dohnat. Takže ve finále jsme schopni popsat jen krátký časový úsek, kdy kolem nás auto projíždělo, možná i jeho barvu a rychlost, ale to je vše.
Vesmír je v pohybu. Ale tento pohyb nemusí být konstantní, stejně jako zákony v něm panující. A může se Vesmír zastavit, zpomalit nebo změnit směr ? Kdo se odváží říci, že ne ? Prostě tohle nevíme. Vše jsou jen předpoklady, založené na velmi krátkém pozorování.
Navíc zde máme známá i neznámá tělesa, pohybující se prostorem a možná i časem. O nich nevíme zhola nic. Nezapomínejme i na poslední alternativu – možnost, že budoucnost lidstva závisí na inteligentních Stvořitelích.
A co říci na závěrem ?
Pokud má nějaký konec nastat, tak to nemusí být vždy konec lidstva. Také nemusí nastat kolaps vůbec, protože neznáme všechny jeho alternativy. A řekněme si na rovinu, vždy jsou tu dvě cesty i možnosti. To nám stačí k naději, že konec přijít nemusí. Pakliže má přijít něco, co člověk neovlivní, tak to stejně přijde, ať chceme či nechceme. Možná budeme včas varováni a poradíme si.
První strana mince je, jak jsem již napsal jasná – musíme se celkově zlepšit. Tedy alespoň v morálce a v ovlivňování přírody.
Druhá strana mince jest o naději. O naději, že to, co se může stát, se vždy stát nemusí. Žijme raději tedy tak, jako by nebylo konce. Spíše spějme s nadějí do nového a lepšího počátku. Jsme přece lidské bytosti, které žijí, milují a mají právo svobodné volby. Tak toho využijme… . .
