I love you]Že na lásce se člověk stane lehko závislým, není žádnou novinkou. Zamilování bývají zaslepeni svou láskou a nevšímají si chyb druhého či jeho abnormálního chování. Vše vidí idealisticky, v naprostém pořádku, k druhému vzhlíží, respektují ho, obdivují ho a nemohou bez něj být. Vyhledávají jeho přítomnost, kontakt, zkrátka dotyčná osoba se stane jejich drogou. Zamilovaní se stanou narkomany, kteří svoji drogu potřebují k tomu, aby jim bylo dobře.
Co je láska? Chemická reakce, nebo rovnice? Vědci skutečně přišli na to, že láska je chemickým procesem, který ovlivňuje naše jednání a myšlení. Co se tedy děje v těle člověka, když je zamilovaný?
Příčinou je tedy chemický proces, který v lidském těle mění hladinu hormonů a dává zelenou fantazii, představám a chtíčům.
Asi každý byl někdy zamilovaný (podle statistik se člověk ve svém životě opravdu zamiluje jen jednou, maximálně dvakrát).
Známé bušení srdce, červenání se, motýlci v břiše či podlamování kolen, to vše mají na svědomí hormony dopamin, noradrenalin, fenyletylamin, které tvoří naše nadledvinky.
Jaký je rozdíl mezi láskou a zamilovaností? Zatímco zamilovanost s námi mlátí o sto šest a způsobuje všechny tyhle vnější i vnitřní projevy, láska je něco zcela jiného. Je to stav, kdy si tělo přivyklo na drogu a dochází k tzv. rezistenci. Tedy stálé hladině, která už nezpůsobuje předešlé stavy.
Jako u každé drogy, i u lásky dochází k abstinenčním příznakům, ale ty se liší individuálně.
Zamilovanost je výhradně záležitostí hormonální a stejně jako rychle přišla, může zamilovanost rychle odejít. Vzniká výhradně v mozku, ne v srdci a je ovlivňována i pohlavními hormony.
Polibek ve fázi silné zamilovanosti je přirovnatelný podle vědců ke šňupnutí kokainu či deseti minut velkého smíchu.
Zamilovanost většinou vydrží maximálně dva roky. Láska je trvalá hladina endorfinů, které nám dodávají pocit štěstí a dodávají nám pocit bezpečí. Láska už není adrenalin, láska je jistota.
