Šalvěj lékařská]Vytrvalá rostlina, polokeř vysoký až 1 metr. Horní části lodyh jsou bylinné, dolní dřevnaté, často nafialovělé, a zpravidla hustě vlnatě plstnaté. Střední listy jsou řapíkaté, podlouhle vejčité a úzce eliptické, vroubkované až celokrajné. Dosahují délky 5 – 10 cm a šířky 1,5 – 4 cm. Mají povrch jemně svraskalý a barvu zelenavou až stříbrošedou a jsou zejména v mládí popelavě plstnaté. Později mohou být některé na líci téměř lysé. Květy jsou dvoupyské, tvoří chudé lichopřesleny. Mají fialovou korunu, jejíž trubka je dole zarostlá věnečkem chloupků, který brání nepovolanému hmyzu v přístupu k medovým žlázám. Plody jsou tvrdé. Celá rostlina velmi příjemně voní. Kvete v červnu a červenci.
Výskyt:
Šalvěj je původem ze Středozemí. Pěstuje se v různých zemích. U nás často roste na zahrádkách, zřídka zplaňuje. Pěstovaná šalvěj tvoří několik poddruhů, které se liší vzhledem i bohatstvím květů. Užívanou částí šalvěje je List (Folium salviae) a nať (Herba salviae).
Sběr a úprava:
Listy šalvěje se sbírají krátce před květem a v květnu a červnu v polední době za suchého počasí, protože vlhké listy hnědnou. Suší se v tenkých vrstvách pokud možno rychle ve stínu. Při umělém sušení nemá teplota překročit 35 stupňů. Sušená nať by měla být zelenavá až stříbrošedá. Šalvěj má silný kořenitý pach a kořenitou, hořkou a svíravou chuť. Listy se sbírají také tak, že se sebere nať a po usušení se listy strhnou..
Účinné látky a působení:
Listy šalvěje obsahují hlavně silici s hlavními obsahovými složkami thujonem, salviolem a cineolem. Kromě silice také třísloviny a různé osyterpenové kyseliny. V droze byli rovněž nalezeny estrogenní hormony a amid kyseliny nikotinové.. Siličná složka v malých dávkách snižuje vylučování potu, působí protizánětlivě, baktericidně a mírně diureticky, ve větších dávkách jedovatě. Delším skladováním silice ubývá. Tříslovina má protizánětlivý a svíravý účinek.
Užití:
Vnitřně jako antihidrotikum a spazmolytikum v nálevu ke zmírnění nočního potu v klimaktériu, pubertě a při plicních nemocech. Také k úpravě trávicích obtíží, při chorobách žlučníku a jater. Zevně působí jako adstringens a antiflogistikum ve formě kloktadla při zánětech v ústech a hrtanu a ve formě obkladů v kožním lékařství. Vzhledem ke značnému obsahu jedovatého thujonu nelze šalvějový list užívat v libovolných dávkách a po dlouhou dobu.
Poznámka:
Z natě se také destiluje silice, užívaná obdobně jako naťová droga. U nás se pěstuje a ojediněle zplaňuje šalvěj muškátová ( Salvia sclarea L. ), která obsahuje silici vonící podobně jako levandulová. Používá se ve voňavkářství
