Kokosový plod]Kokosovou palmu tak znají v Indii už od roku 1000 př. n. l.. Lidé ze střední Evropy se však o kokosových palmách dozvěděli až v průběhu 16. století a to z antických spisů nebo z dobových kronik a cestopisů.
Je obecně známo, že kokosová palma je velmi odolná. Dokáže odolávat nepřízni vnějších vlivů tak, jak by nedokázal odolat žádný jiný strom. Ohýbá se pod silou tropických cyklonů, a přesto se její kořeny nikdy nevyvrátí. Také dokáže přežít i nápor tsunami.
K tomu, aby kokosové palmy prospívaly, potřebují zejména teplo a především vlhkost. Těmto ideálním podmínkám se jim dostává zejména v tropech, kde pravidelně prší. Palmám nevadí ani slaná půda, a proto se jim daří i na mořském pobřeží.
Plodem této palmy je vláknitá peckovice, které se však často říká ořech. Nezralé plody jsou zelené a mají tvrdou slupku. V Thajsku se nedozrálé plody sklízejí a to nejčastěji pomocí vycvičených opic. Postupem času slupka zhnědne a skořápka kokosu vyschne a to je doba, kdy ořech sám od sebe spadne.
Dnes je lidstvo schopno zpracovat celou rostlinu. Listy se užívají k pletení košíků a k výrobě suvenýrů, dřevo palmy se užívá na nábytek či ke stavění obydlí a skořápky se využívají k dekoraci. Dužina kokosu se konzumuje a s ním také kokosová voda, kterou tento plod obsahuje.
Složení dřeně kokosového ořechu se mění se stupněm jeho zralosti. U nezralého ovoce má dřeň kokosu nižší nutriční hodnotu a obsahuje více vody. Při dozrávání potom dřeň tvrdne, ztrácí vodu a výživné látky se koncentrují. V takové fázi je dřeň bohatá na sacharidy, proteiny, minerální soli a zejména hořčík, vápník a fosfor. Nejvíce zastoupenou živinou v kokosu jsou však tuky, které tvoří třetinu hmotnosti zralého ořechu.
