Odpuštění]Odpouštět? Proč bychom měli odpouštět? Tyto otázky si určitě také často kladete. Odpouštět není v dnešní době dost sexy, nikoho tím na sebe neupozorníte. Na druhou stranu odpouštění není snadné, ale často se jedná o velice bolestivý a také dlouhý proces.
Za odpuštění člověk nemůže nic vyžadovat a na druhou stanu od toho nic očekávat. Odpouštěním člověk nemůže vydírat – pak se nejedná o odpouštění, ale nechutnou manipulaci.
Samotné odpouštění je nejen léčba, ale také i prevence. A právě prevence je v boji proti nemocem vždy to nejúčinnější. Potkali jste někdy na Václavském náměstí v Praze pána, který drží transparent a protestuje proti tomu, že mu ukradli jeho vlastní domov?
Sice nejsou známy okolnosti jeho případu, takže se neví zda mu jeho dům opravdu někdo vzal, nebo ne. Jedno je jisté – tento člověk se určitě musí urychleně naučit odpouštět. Musí se to naučit a to z toho důvodu, že jinak bude celý život pochodovat po náměstí a bezvýznamně protestovat.
Když takového člověka potkáte, vždy si člověk uvědomí, jak je v každém životě důležité odpouštět. Jedná se sice o dlouhý a místy i bolestivý proces, ale je to proces, který se dá v každém případě zvládnout a ustát.
Odpouštění je nezbytné pro ty lidi, kteří chtějí jít dále – někam se posunout. Odpouštění je přirozený proces, který dokáže v mnohých případech také ulehčit trápení na naši duši. Což je rozhodně pozitivní. Deklarujeme své křivdy, staráme se o svoje zranění, demonstrujeme na náměstí a to všechno úplně zbytečně. Stačí když se člověk naučí odpouštět, nic víc, nic míň.
I přesto všechno je odpouštění a vše s tím spojené základním kamenem naplněného a hodnotného života. Ono žít život bez odpouštění prakticky nejde.
Kolikrát jste slyšeli? „Chtěla bych se Ti omluvit a poprosit o odpuštění.“