Smrt]Sáhněme si do svědomí – každý člověk se bojí smrti. Postupem života si smrt začíná uvědomovat a snaží se ji záhadnými způsoby vyhnout – ať už žít zdravě a aktivně, nebo si pomoci určitými prostředky. Smrti se bojíme proto, protože je v ni něco neočekávaného, nekonečného a neodvolatelného. Smrt člověk nikdy nemůže vzít zpět.
Nosíme černé šaty, posloucháme výraznou smuteční hudbu, do toho pláčeme a lítostně oplakáváme smrt někoho blízkého. Pro pozůstalé je nicméně nesmírně těžké přijmout smrt svého blízkého a smířit se s tím, že už nebude. Už nikdy nebude přítomný, nikdy ho nebudete moci chytnout za ruku, pohladit ho a obejmout, říci jak moc ho máte rádi.
Dříve – tedy naši předkové v dávných dobách měli ke smrti mnohem přirozenější, bezprostřednější a hlavně racionálnější vztah, než člověk žijící v dnešní době. Dříve nebyla smrt vnímána jako vstup do zapomnění a temnoty. Ale jako vstup do vyšších sfér – ale také jako vývoj, po kterém následovalo něco mnohem lepšího, krásnějšího, jasnějšího a celkově daleko lepší život bez zbytečných nástrah a problémů.
Základní a první věc, kterou musí člověk pochopit je ta, že v okamžiku smrti nedochází v našem životě ke kvalitativní změně. Stále zůstáváme na stejném místě a takový, jací jsme byli pouze po určité fyzické stránce nás nelze vnímat. Proto je velice důležité, abychom se ještě ve svém fyzickém životě usilovali o to nejlepší a snažili se něčeho výrazného dosáhnout. Člověk na sobě musí neustále pracovat.
Naše mentalita a ideologické názory jsou základem pro nás život, který je tentokrát již bez těla. Smrti se tedy rozhodně člověk nemusí bát, je to přirozený jev, který dříve, nebo později čeká každého z nás bez rozdílu věku, barvy pleti nebo dalších rozlišovacích jevů.
Nepřehlédněte:
- Bolest ze ztráty bližního
- NDE (Near Death Experience): Prožitky blízké smrti
- Smrt, co se při ní děje ?
