Hrad Bouzov]Hrad Bouzov založili Búzovi z Búzova, o kterých je zmínka už v roce 1317. Búzov je dřívější název pro Bouzov. Původní hrad byl postaven v gotickém stylu a byl postaven především, aby strážil obchodní stezky z Olomouce k Jevíčku.
Mezi významné majitele hradu patřili i Páni z Kunštátu, za jejich vlády byl hrad rozšířen a vzkvétal. Dalšími významnými majiteli byli Haugwitzové z Biskupic, tehdy také došlo k nálezu velkého ložiska železné rudy. Roku 1558 však hrad vyhořel.
Až do 17. století se na hradu Bouzov vystřídalo několik šlechtických rodů z Moravy a Čech. Mezi tím prošel hrad také významnými přestavbami, kdy byl upraven do renesančního slohu a bylo vystavěno i nové křídlo hradu.
Hrad byl však zadlužený a roku 1695 byl prodán s celým panstvím řádu Německých rytířů. Hrad však chátral a stala se z něj ruina. Avšak roku 1850 se podařilo právně panství vymanit z řádu Německých rytířů a Bouzov tak byl součástí okresního hejtmanství v Litovli.
V druhé polovině 19. století byl Bouzov hospodářsky závislý na vrchnosti a Bouzov tehdy byl malé chudé městečko. Přestavba tohoto hradu začala díky Evženu Habsburskému, který zde začal vše měnit. Novou podobu dostalo i městečko Bouzov a díky přestavbě se zde usídlilo i více obyvatel. Evžen Habsburský si hrad zamiloval a vše financoval ze svých zdrojů. Některé části hradu byly strženy, aby mohl vzniknout nový palác, který měl mít dvě patra. Bouzov se tak dostal do romantického slohu a dostal podobu z pohádky.
Bouzov však stále zůstal majetkem Řádu a to do 1. října 1939, kdy po konfiskaci dostal nového správce, tím byl hlavní hospodářský a správní úřad SS, který sídlil v Berlíně. Po válce byl hrad zkonfiskován dekretem prezidenta a v roce 1945 se stal státním majetkem. O hrad se stará Národní památkový ústav a roku 1999 byl hrad prohlášen za národní kulturní památku.
Pověst o hradu Bouzov
K hradu Bouzov se váže jedna pověst.
Říká se, že jednou na Bouzově hradnímu pánovi sloužili tři bratři. Všichni byli vysocí, hezcí a chovali se jako praví rytíři. Pánovi na hradě sloužili věrně. Ten je na oplátku všude s sebou bral. Bral je na hostiny, na hon, k rytířským zápasům, ale také do boje. Díky svému chování získali bratři věhlas, slávu a pozornost. Někteří lidé jim však jejich úspěch záviděli.
Byli jim trnem v oku za to, jak je měl každý rád a zejména za přízeň pána. Jezdili často s pánem na koni s knížecí družinou, kde právě tam se objevil někdo, komu se jejich pánova přízeň nelíbila. Šlo o zlého muže plného nenávisti, který svou duši upsal čertu. Díky tomu se naučil několika kouzlům a nebál se je na vyjížďce použít. Svým pohledem očaroval všechny koně tak, že se jejich krev zpěnila a zkazila a koně těžce onemocněli. Ti spadli slabostí na zem, kde nehnutě leželi. Všechny z družiny to velice zarmoutilo. Bratři však uměli pomoci i koním. Vyndali pušťadla a svým koním otevřeli žíly a krev jim vypustili. Všichni tak čekali, co se stane a jestli to jejich koně přežijí. Koně za nějakou chvíli vstali a vesele řehtali a vypadali, že se uzdravili. Ostatní bratry následovali, aby také zachránili své koně. Největší radost měl kníže, který se bál, že přijde o všechny své koně. Díky tomu se bratrům štědře odměnil. Dal jim bohaté dary a nařídil jim ozdobit své rytířské štíty pušťadly, které byly spojené v jedno. Bratři tak rádi učinili. Aby však pamatovali na zármutek, který mohl úmrtím koní nastat, na přilby si dali pušťadla v černé barvě. Tento symbol se nazýval znamením hříče. Časem se všichni bratři oženili a měli děti, jejich potomci žili na Moravě celá století a byli to slavní rytíři hodní svého rodu. Jejich rod byl rod Bítovských ze Slavníkovic.
Mapa: Hrad Bouzov
