Tradiční české Vánoce

Vánoce 20150Blíží se půlka prosince a do Vánoc zbývá čtrnáct dní. Mnozí z nás už mají nakoupené dárky pod stromeček, s kterými budou chtít udělat radost svým blízkým a každý už mí přibližnou představu toho, jak bude Vánoce slavit.

S Vánoci však nepřichází čas obdarovávání, ale také čas hodování, štědrovečerní večeře s dobrou polévkou, s kaprem, smaženým řízkem nebo s bramborovým salátem s majonézou. Někdo dá přednost vinné klobásce, o svátcích se zase podává husa nebo kachna s knedlíkem a zelím. Někdo k tomu ještě na Nový rok přidá ovárek.

Zkrátka, každý máme s našimi českými Vánocemi vázané jiné vzpomínky a rituály, které k nim neodmyslitelně patří. Není pochyb, že nás nejvíce v prožívání Vánoc ovlivnilo jejich vnímání z našeho dětství a za velkou část toho, jak dnes trávíme Vánoce, mohou rodiče.

K Vánocům neodmyslitelně patří také vánočka a spousta vánočního cukroví. Bez něj si to umí jen málokdo představit. Pro příjemné chvilky je po ruce buď pivo, víno, nebo nějaká pálenka a také sladké nápoje. Není náhoda, že nejvíce akutních žlučníků, zažívací problémy a infarkty řeší doktoři nejvíce o Vánocích. Nejeden z nás přibere pár kilo a se Silvestrem přichází i předsevzetí o zhubnutí v novém roce alespoň o pár deka. Dáváme si také další předsevzetí a na málokteré si během nového roku zpětně vzpomeneme.

Ale jak k tomuto všemu došlo? Co děláme jinak, než naši předci, kteří si vánoční svátky užívali v klidu a pokoji, zatímco dnes přibývá lidí, kteří se na Vánoce vůbec netěší? Čím to je?

Štědrý den byl dříve v českých zemích dnem postním. Přes den se vůbec nejedlo, nebo se podával oběd postního charakteru a to dle zvyků kraje nebo rodiny. Podával se buď hubník, kuba nebo muzika. Hlavní pokrm během dne byla hlavně vánočka nebo štola.

Už od časného rána připravovaly hospodyně štědrovečerní pokrmy. Vařily čočku a rybí nebo hrachovou polévku, pekly kubu z krup a česneku. Součástí všech příprav bylo i pečení speciálního chleba a samozřejmě tradiční vánočky. Při přípravách se neujídalo, protože ten, kdo do večeře vydržel nejíst, viděl zlaté prasátko.

Avšak vrcholem celého dne byla slavnostní večeře, kdy se každý najedl do sytosti. Důležitost štědrovečerní hostiny se v lidovém prostředí vyjadřovala především velmi pestrou skladbou pokrmů, kterým se připisoval symbolický význam. Ke stolu se mohlo usednout až tehdy, kdy na obloze vysvitla první hvězda. Výzdobě štědrovečerního stolu se věnovala velká pozornost. Ostatně jako dnes.

Na jednom rohu ležel pecen chleba, aby měla rodina co jíst během roku. Na druhém slaměnka s tím, co pole dalo, pro lepší úrodu a na třetí roh se pokládaly peníze slibující blahobyt. Na čtvrtém rohu ležela miska na zbylé kousky jídla jako dar pro dobytek a slepice. Stůl obepínal řetěz nebo provaz symbolizující soudržnost rodiny. Od stolu se smělo odejít až v momentě, kdy všichni dojedli. Zbytky večeře se rozdělily mezi dobytek, ovocné stromy, aby dobře rodily a studni, aby měla v novém roce čistou vodu.

Štědrovečerní menu našich předků bylo prostší než to, které máme dnes, ale zároveň bylo o mnoho zdravější. Štědrovečerní hodování se sice lišilo místo od místa, ale všude byla jedna věc společná. Nejedlo se maso. Na štědrovečerním stole však bylo vše, co se urodilo. Pokrmy byly připravovány z běžných zásob, hlavně z luštěnin, obilnin a brambor. Slavnostní menu se skládalo až z devíti chodů a ochutnat se podle tradice mělo ze všech plodin, které uplynulý rok přinesl. Štědrovečerní pokrmy se samozřejmě lišily podle krajů a také movitosti rodin. V některých rodinách přišel na stůl jako první hrách, teprve poté polévka a čočka.

Pár dnů před Vánocemi se tradičně napekl chléb i vánočky z bílé mouky, hrozinek a mandlí. Štědrovečerní večeře se připravovala od rána a měla několik chodů – hrachovou nebo čočkovou polévku, kubu, pukance s mákem a medem a hubník. Ryba na stole, tak jak ji známe dnes, chyběla, protože v 16. a 17. století patřila mezi postní jídla. Kapr se stal našim tradičním vánočním jídlem až v 19. století. Zárukou hojnosti v příštím roce byl velký dostatek jídla na štědrovečerní tabuli.

K tradičním Vánocům nechyběly černý huba, vařené a sušené ovoce, čočka nebo hrách. Právě konzumování luštěnin mělo rodině zajistit zvelebení rodinného majetku. Na Štědrý den lidé nesměli jíst samotný česnek, aby po něm lidé nebyli zlí a dával se kohoutovi, aby se nedal.

Dnes ke štědrovečerní večeři podáváme kapra s bramborovým salátem. Kde však byl začátek tohoto dnes klasického vánočního jídla? Kapr a bramborový salát se v majetnějších rodinách rozmáhaly už na počátku minulého století a toto jídlo do Čech přišlo z Vídně. Běžným štědrovečerním jídlem se však kapr stal teprve ve 2. polovině 19. století. Cenová regulace ho totiž učinila dostupným pro široké vrstvy obyvatelstva. Dnes si běžně děláme kapra smaženého, ale dříve se podával kapr načerno.

Tradiční způsob přípravy kapra dle receptu z roku 1810 trval tři dny. Kapr se pekl v omáčce z dušené cibule, kořenové zeleniny, mandlí, rozinek, povidel a sladkého piva se sušenými švestkami, ořechy a strouhaným perníkem. Poté se podával s vánočkou nebo šiškami, později s knedlíky. Tento recept měl však natolik složitou přípravu, že z jídelníčku zmizel a do české kuchyně přišel z Rakouska zmiňovaný kapr smažený.

Židé si na Štědrý večer zase připravovali marinovanou rybu, tedy kapra v rosolu s kořenovou zeleninou, divokým kořením a cibulí.

Dnes si ke smaženému kaprovi připravujeme bramborový salát, ale ten také nemá v kuchyni dlouhou tradici. Recept na bramborový salát se v každé rodině liší. Základ tvoří samozřejmě brambory, petržel, celer, mrkev, hrášek, cibule, kyselé okurky, majonéza. Někdo nedává hrášek, nebo naopak přidává vejce, salám, šunku nebo sýr. V předválečných kuchařkách na bramborový salát nenajdeme ani recept. V české kuchyni se objevuje až někdy během druhé světové války a jeho původ zřejmě bude v ruské kuchyni.

Na Vánoce pečeme všichni vánočku, tzv. štědrovku. Tu jako první dostával hospodář, aby se mu urodilo hojně obilí. Vánočka a chléb byly po celý vánoční čas na stole, buď pro zabezpečení úrody, nebo aby byla hojnost obilí po celý rok. Kousek vánočky dostal i dobytek a slepice, aby dobře nesly. Právě pečení vánočního cukroví je jednou z nejrozšířenějších vánočních tradic v českých domácnostech. Začíná se péct už v adventním čase, aby cukroví do Vánoc zkřehlo. Vždy byly klasikou na vánočním stole vanilkové rohlíčky, vosí hnízda, linecké cukroví nebo vánoční perníčky. Na Vánoce se podával i štrúdl, který je známý až v 19. století. Cukroví se tradičně konzumuje po celou dobu Vánoc.

Na štědrovečerním stole nesměla také chybět muzika. Pokud někoho napadnou vánoční koledy, tak to myslí také dobře, ale tady se jedná o něco jiného. Muzika byl velmi oblíbený a pro chudší lidi dostupný vánoční kompot s jablky a hruškami, případně se švestkami, které se povařily se skořicí, hřebíčkem a byly oslazené vanilkovým cukrem. Když ovoce změklo, vyskládalo se na mísu, ozdobilo se sušenými švestkami a zalilo sladkou šťávou a dalo se vychladit ven. Někde do muziky přidávaly mandle, jinde perník nebo rozinky. Oblíbené toto jídlo bylo zejména u malých dětí. Pověra říká, že směs vařeného sušeného ovoce zaručovala v rodině svornost. I v 19. století se ještě v mnoha domácnostech považovalo za cukroví právě svařené slazené ovoce. Formovalo se také do podoby různých hraček pro děti.

Dodnes se na některých místech připravují šišky pečené z kynutého těsta, sypané mákem, pracharandou z hrušek a přelité sladkým horkým mlékem. Nakonec štědrovečerní hostiny se podávala vánočka, ořechy a ovoce, zejména jablka. Během adventu se také pekly různé sušenky s kořením, například se zázvorem, anýzem, fenyklem a perníčky.

Vánoční svátky 25. a 26. prosince nejsou už tak obřadního charakteru jako byl Štědrý den. Výběr a skladbu jídel v tyto dny ovlivňují zejména rodinné a krajové zvyklosti. Na sv. Štěpána se obvykle podává pečená husa nebo kachna, nebo jiné pokrmy z masa.

Dříve v předkřesťanské době se Vánoce slavily jako oslava zimního slunovratu. Slunce bylo vždy od pradávna uctíváno jako zdroj životodárné síly. S oslavou slunovratu bylo spjato i obětování a užívání určitých plodin a pokrmů. Při těchto oslavách byly vždy na stole obilí, mák, šípek, luštěniny, houby, česnek a med.

Oslava slunovratu dodávala pečivu tvar i symbolizující slunce – kulaté chleby, koláče a placky. Jiné tvary pečiva zase zobrazovaly někdejší obětní zvířata jako kohouty, husy a kravičky.

Bez čeho si nedokážeme představit Vánoce je ozdobený vánoční stromeček. Vánoční stromečky jsou dnes opravdu rozmanité. Můžete vybírat z několika druhů smrčků, boroviček a jedlí. Takovým klasickým vánočním stromečkem je pro mnoho z nás právě jedle, která však patří k nejdražším stromečkům na trhu. Někdo to řeší nákupem stromečku umělého, kterého každé Vánoce vytáhne z krabice a sestaví si jej na daný čas. I tento stromeček má své kouzlo a Vánocům nic neupírá. Jde zkrátka o praktičtější formu vánočního stromečku.

Dnes je dokonce možné zakoupit i stromeček v květináči, který si v podstatě můžete vypěstovat až do jeho určité výše a stáří. Stačí si jej každý rok ozdobit a pečlivě se o něj starat. Někdo dává zase přednost, pokud vlastní zahradu, nazdobit si nějaký pěkný jehličnatý stromeček přímo na zahradě.

Vánoční stromeček každoročně zdobíme rozmanitými ozdobami. Někdo zdobí stromeček klasicky, jak bývalo dříve, jablíčky, slaměnými ozdobami a pomerančovou kůrou. Běžnými ozdobami v dávných dobách bývaly zejména červené mašličky, sušené ovoce, perníčky a ořechy. Většina těchto vánočních ozdob našich předků upadla po dvou světových válkách v zapomnění, což je určitě škoda. Stále více rodin se však dnes navrací ke kořenům a tak je možné, že se toto zdobení vánočních stromečků zase brzy obnoví.

V 19. století se stal ozdobený stromeček součástí Vánoc a tak se kupovalo u cukrářů sněhové cukroví, které se navlékalo na nitky a věšelo na stromeček vedle ovoce a perníčků. Časem se na vánočním stromečku objevilo cukroví z fondánové hmoty a figurky z bílého, světlého a tmavého nugátu a nakonec vše skončilo u figurek čokoládových, které si věšíme na stromeček i dnes.

Zpočátku se tyto figurky prodávaly na váhu, později se začali nabízet v dárkových krabicích a kazetách. Tyto figurky se balily do staniolu nebo barevných papírků a později se skládaly do čokoládových kolekcí. Figurky zabalené v barevných staniolech byly zároveň i vánoční ozdobou. Ve světě byly čokoládové kolekce ke zdobení oblíbené nejvíce u nás také v Německu.

Všechny tyto vánoční zvyky a skladba potravin neměly pouze duchovní rozměr, ale silně ovlivňovaly zdraví i svých konzumentů a jejich energii. Používaly se zdroje z koncentrovaných živin a to zajistilo našemu tělu dostatek vitamínů, minerálů a stopových prvků. To bylo důležité zejména v zimě, kdy naše tělo prožívá nejnáročnější období v roce, aby udrželo svou tepelnou pohodu. Dnes tyto zdroje živin bohužel nahradily levné náhražky plné chemie.

Aby si lidé dříve mohli uschovat dostatek energie a živin v surovinách, používali pro to několik metod. Ovoce se sušilo, dělaly se tradiční zdravé křížaly z jablek nebo hrušek a také se sušily meruňky a švestky, dokonce i šípky, z těch se dělaly výborné šípkové zimní čaje. Protože dříve nebylo běžně k dostání tolik masa jako dnes, přicházely na řadu jiné suroviny, které naopak dnes už na talíři tolik vidět nejsou. Byly to luštěniny, kroupy a sušené houby. Znáte říkanku pro malé děti Houpy, houpy, kočka snědla kroupy? Tak ta měla základ právě v těchto dávných tradičních zvycích.

Naši předci moc dobře věděli, proč na Vánoce a nejenom na ně, ale v průběhu celé zimy, konzumovat kroupy.

Kroupy totiž neobsahují žádný cholesterol, ale jsou za to dobrou živinou zejména na zimu. Obsahují sodík, draslík, bílkoviny, vlákninu a důležité vitamíny a minerály, mezi nimi vápník, hořčík, železo a vitamín B6. Kroupy obsahují betaglukany, ve vodě rozpustnou vlákninu, která pomáhá v prevenci civilizačních onemocnění. Kroupy dodávají tělu sílu a teplo a dokáží tzv. budovat tělo. Kroupy nejen živí, ale také sytí. Dnes jsou však kroupy na ústupu a už se nevaří kroupová kaše ani tolik dříve známé krupoto, nepečou se krupkové koláče a určitě to je velká škoda, zejména pro naše zdraví.

Hrách se během zimy i na Vánoce hojně užíval, dokázal zasytit a dodat potřebnou energii a bílkoviny. Ten neobsahuje cholesterol ani mononenasycené mastné kyseliny. Obsahuje málo sodíku, ale hodně draslíku. Dále obsahuje bílkoviny, vlákninu, minerály a vitamíny. Mezi vitamíny obsahuje vitamín A, C, B1, B2, B3 a B6. Hrách je bohatý také na vápník s hořčíkem, meď a železo. Součástí jeho obsahu jsou i tzv. nukleové kyseliny, které jsou potřeba pro růst a dělení buněk. Hrách tak představuje energii pro buňky, tkáň i mozek zároveň. Podporuje tvorbu svalové hmoty, zajišťuje odpovídající stav tkání a kostí. Vláknina, kterou hrách obsahuje, je důležitá pro trávicí trakt a cukry jsou zase velkým zdrojem energie.

Čočka obsahuje málo tuků a neobsahuje, podobně jako hrách, cholesterol. Obsahuje však draslík a sodík. Obsahuje hodně bílkoviny a vlákniny. Má v sobě spoustu vitamínů a minerálů. Stejně jako hrášek, i čočka obsahuje vitamíny A, C, B1, B2, B3 a B6.

Dříve nebylo maso tak často jako dnes a bylo také obtížnější ho získat. Proto bylo maso podáváno zejména na slavnostní a zvláštní příležitosti, na svátky a Vánoce. Maso nebylo běžným jídlem a tak ho nahrazovaly jiné suroviny. Těmi nejčastějšími a nejvíce užívanými se stala právě čočka a hrách a to zejména pro svůj obsah důležitých živin.

Nepřehlédněte:

SMS Věštba
SMS Výklad / banner