Mezi nebem a zemí

Duch v posteliMezi nebem a zemí existuje mnoho tajemství. Rok 2011 nám otevřel dveře k více paranormálním jevům. Dějí se takřka všude. Také na naší obloze můžeme pozorovat nové létající objekty. Je zajímavé, že ve zprávách se nic takového neuvádí. Dočtete se o tom jen na soukromých webových stránkách, kde další lidé přidávají důkazy. Někteří lidé v okolí Dobrušky a Orlických hor pozorují i jisté postavy. Někdy je vidí u lesa, někdy i na svém vlastním dvoře. Je zajímavé, že se tyto budeme říkat inteligentní zelenošedí lidé bojí psů (budeme jim říkat Mufínci). Co asi Mufínci zkoumají u nás? Mnozí lidé je pozorují od odpoledne až k večeru. Vždy se jen mihnou, zvířata na ně reagují dříve než člověk, To znamená, že je cítí a nedovedou poznat pach a přirovnat si ho. Ale necháme Mufínky a budeme si o nich povídat příště, dnes si povídáme o vašich zkušenostech.

Čenkovice, duchové staré chalupy

Krásná roubená chaloupka v lyžařském areálu Čenkovice, lákala k zakoupení. Cena byla nízká, lyžařský vlek 100 metrů vpravo, vlevo krásný kostelík. Proč ne, řekla si rodina, které budeme říkat Macháčkovi. Macháčkovi chalupu zakoupili od mladých lidí. Z Prahy to bylo kus cesty, tak si přivezli jen své věci, peřiny, nádobí a nějaké obrázky. Chaloupka byla kouzelná i tím, že v ní zůstalo všechno vybavení kompletní po starých usedlících. Byli to manželé a oba tu zemřeli ve stejnou noc, přirozenou smrtí, stářím.

Teď se sem stěhovali noví majitelé, netušící, že jsou již třetí kupci. Poslední slova od prodávajícího mladého páru byla: „nic zde nepředělávejte, nechte to takhle“. Samozřejmě, že Macháčkovi jim vše odkývali a s klíči v ruce, které převzali, začali vše měnit. Ještě ten den, si Macháčkovi dali ty původní staré postele k sobě. Jsou manželé , tak je srazili k sobě. Postele byl i původní, dubové, se silnými čely. Macháčkovi zatnuli všechny síly, jak byli těžké. Staříčci, kteří tam dříve bydleli, spali každý v jednom koutě. To Macháčkovi nechtěli, mladí se rádi choulí k sobě.

To ještě netušili, že tuto noc se k sobě budou choulit až moc. Macháčkovi přestavěli i obrázky. Na stěnu si dali své a některé vyřadili a dali je na chodbu. Pro-třídili i staré nádobí, vyhodili šaty ze skříně, které byli ještě po starých usedlících. Divili se, že si to tam nynější nechali. Až přišel večer a na kostelíku odbila devátá večerní. Je čas spát, řekli si. A ulehli. Okolo jedenácté hodiny je však probudil rámus a šramot.

„Co to je!“, začala křičet paní Macháčková. Manžel rozsvítil světlo, ale to zhaslo - praskla žárovka. Ještě že má baterku pomyslil si. Když jí rozsvítil, někdo na něj skočil. Byla to jeho manželka. Hrozně se bála. křičela a držela se manžela, který byl bledý jako stěna. A bylo na co se dívat.
Postele, které si srazili k sobě se i s nimi rozpojily a každá se postavila na svou původní stranu. Obrázky, které si dali na stěnu, létali vzduchem a tříštily se o dřevěnou stěnu. Otevřely se dveře a staré nádobí se vrátilo na své původní místo. Šaty se pověsili do skříně a Macháčkovi šaty vyletěli na chodbu. To samé se posléze stalo s Macháčkovýma. Jako by je něco nadzvedlo a měkce posadilo na práh domu i s jejich peřinou. To byl poslední kousek této noci. O malinko později se rozlétli dveře do kostelíku, to Macháčkovi vzali kostelík jako svou záchranu.

Farář jim nabídl čaj a teplou deku. Když viděl manžele Macháčkovi bosé a v pyžamech, pravil: „Čekám na vás, nechal jsem dveře do kostelíka otevřené.“ V tu chvíli manžele začali jeden druhého překřikovat, že tam straší. Farář se jen usmál a řekl: „neposlechli jste rady, ostatně jako každý kupec na této chalupě.“ Stačí jen jim vyjít vstříc a nepředělávat to tam, byli to hodní lidé. Po nějakém čase, je opět chalupa k prodeji, kdo bude asi další kupec? Proč duše neodešli a lpí na své staré chalupě i když byla několikrát vysvěcena? Tady pomůže jen převaděč duší.

SMS Věštba
SMS Výklad / banner