Hrady a zámky, kde straší XIV. díl: Bítov

Hrad BítovHrad Bítov byl pro Přemyslovce velmi důležitým opěrným bodem. Je postaven na skalnatém ostrohu, který obtéká řeka Želetavka. Pod hradem se nachází město Bítovec. Bítov byl známý hlavně proto, že spravoval okolní města. Nejstarší dochovaná kamenná stavba hradu pochází z dob 12. století a představuje ji obranná břitová věž.

Poprvé se o Bítově zmínila listina kapituly z roku 1046. Předpokládá se, že zakladatelem hradu byl Břetislav I. Bítov patřil k pevnostní linii hradů, které chránily česko-rakouskou hranici. Po Přemyslovcích se hradu ujímá rod Lichtenburků, za kterého dostal hrad významnou přestavbu a to přesunutí centra výš. Vystaven je i hradní kostel z roku 1334. Hrad Bítov se stal pro rod Lichtenburků na 250 let jejich hlavní residencí. Po tomto rodu se hradu ujímá Wolf Strein ze Švarcenavy, a jeho syn Hanuš nechává hrad přestavět do severoitalského stylu s arkádovými dvory a zahradami. Bítov dále kupuje Fridrich Jankovský, který zde nechává postavit hospodářské křídlo s vyhlášeným pivovarem. I za jeho vlády zde prošel hrad mnohými přeměnami.

Velkou sbírku zbraní a rodovou knihovnu na hrad přináší Kateřina z Lemberka. Roku 1811 přibývá na hradě kašna, divadelní sál, kočárovna a konírna. Také pohádkou podobu dostávají zahrady. Mezi slavné majitele hradu patřil i rod Haugwitzů a Haasů. Právě rod Haasů zde nechal vystavět největší výrobu porcelánu v celé Habsburské monarchii.

Baron Jiří Haas ml. vedl bohémský život s mnoha ženami a nikdy se neoženil. Celý život strávil na hradě. Miloval však zvířata a tak nechal na hradě vystavit soukromou zoologickou zahradu, kterou nechával o víkendech zpřístupňovat okolí. Nechal zde vystavit voliéry a výběhy, terária a akvária. Choval psy, mravenečníka, lvici a ptáky. Navíc choval i koně. Svá oblíbená zvířata si nechával po jejich smrti i vycpávat, vznikla tak velká sbírka vycpaných zvířat.

Baron druhou světovou válku prožil na hradě se svými zvířaty, potom však měl být v květnu 1945 s ostatními Němci odsunut. Baron nemohl přežít, že by měl opustit svůj domov a zvířata. To nedokázal, a proto si oblékl uniformu a nabil revolver a zastřelil se. Dodnes však chodí zvěsti, že byl baron pravák a měl rány na levém spánku. Také se říká, že ho zabil najatý vrah, aby mohl být hrad vykraden. Po této události byla spousta věcí z hradu rozkradena, prodána a odvezena. Zvířata, co zůstávají na hradě, trpí hladem, později jsou vypuštěna do přírody, nebo si je rozeberou místní. Stát po roce 1945 převzal hrad do své správy a od roku 1949 zpřístupnil veřejnosti.

Pověstí o hradu Bítov

I k hradu Bítov se váže také mnoho pověstí.

Jedna taková vypráví o tehdejších pošťácích, kteří roznášeli poštu na koni z Vranova do Bítova. Dopisy měli uschované v taškách.

Jednou na podzim kopala na poli brambory jedna stařenka, poblíž vranovské cesty. Místo, kde se to tehdy stalo, se říká Na beránce. Babička kopala brambory a čekala na svého muže, když v tom slyšela dusot kopyt.

Na podzim bylo sychravo a vznášela se mlha. Babička se podívala, kdo jede a uviděla pošťáka. Uvědomila si, že je už na roznášení pošty pozdě a že už tu pošťák v tento den byl. Zavolala tedy na něj, kde se tu bere. V tu chvíli se pošťákova hlava skutálela na zem, jako kdyby byla uťatá. Ihned však toto zjevení zmizelo.

Další pověst vypráví o šílené rybářce na Bítově. Pod hradem tehdy mělo být velké zelené jezero a prostá chatrč. V chatrči žila rybářka a její dcera. Maminka měla svou dceru moc ráda. Dcera však jednoho dne vyběhla na skálu nad jezerem, uklouzla a spadla dolů. Voda ji však vyplavila mrtvou. Rybářku to velice zasáhlo a ze svého smutku zešílela. Často buď křičela, nebo se smála. Zamilovala si kočky, které krmila a chránila před vlky. Kočky však v noci dělaly hrozný humbuk a řvaly u jezera. Po jezeře se však projížděl na voru rytíř i se svojí dcerou a tu velmi děsily zvuky, které vydávaly kočky. Rytíř tak začal kočky zabíjet lukem. V tom vyšla před chatrč rybářka, která se k mrtvým kočkám vrhla a rytířovi pohrozila nenávistným řevem.

Za nějakou dobu rytířova dcera osaměla, když se její otec vydal do boje. Ten jí vštěpoval, ať v žádném případě nechodí k jezeru. Dívka však neposlechla a rybářka ji shodila ze srázu do hlubin. Nevinné děvče zemřelo. Když se vrátil rytíř, pochopil, co se stalo a svou dceru našel mrtvou. Tu noc byla bouře a v té bouři bylo slyšet jen posměch šílené rybářky, že za životy koček si vzala dceru. Rytíř ženu proklel. A v té chvíli zmizelo jezero i rybářka.

A tyto pověsti doprovázejí hrad Bítov dodnes.

Mapa: Hrad Bítov

SMS Věštba
SMS Výklad / banner