Historie věštby]Dnešní moderní metody věštění mají samozřejmě svoje kořeny několik až stovek let zpátky a v tomto článku si nějaké dřívější metody věštění představíme. Rozhodně se jedná o velice zajímavé téma, které stojí za zmínku. Věštění jako takové má svoji dlouhou historii a někdy se člověk až diví, z čeho byly schopny před stovkami let věštit a předpovídat budoucnost.
Všeobecně jsme národ, který je považován ve světě za oblast démonů, šarlatánů, věštců, pohanů a také čarodějů – ono se v závěru není čemu divit. Když se podíváte například na internet, kolik je ve ve vašem okolí věštíren a podobných podniků, kde vám za vaše peníze předpovídají budoucnost a další zajímavé věci, možná se budete divit.
V České republice byla takové zajímavost, že každý svůj region měl jisté specifika, které vkládal do samotného věštění. Odchylky byly poměrně malé, ale důležité je, že byly.
A z čeho se dříve věštilo?
Názvy druhů věštění podle toho z čeho se věštilo je hodně složité a poměrně problematické – jelikož nezasvěceni o tom nebudou mít doslova ani páru, spíše si řekneme, z jakých předmětů se věštilo.
Není tedy výjimkou, že se v minulosti věštilo například z mrtvých duší, což je hodně kuriózní. Další zajímavé věštění bylo z tekoucí vody v řece, nebo vody v misce – tento typ věštění se bohužel nedochoval, ač byl velice zajímavý.
Další zajímavým typem věštění bylo věštění z hor. Ano, čtete správně – věštěn z hor. Není divu, že se také dříve věštilo z deště, slunce, ale také z rostlin, kouře a dýmu.
Jedná se o velice složité a do detailu promyšlené věštění, které zvládl a mohl ovládat pouze velice zkušený věštec, který má za sebou hodně dlouhou zkušenost s předpovídání budoucnosti.
Historie tedy sama ukazuje, z čeho všeho vylo dříve možné věštit a předpovídat budoucnost. V každém případě se jednalo o originální metody, které měly něco do sebe a lidé často předpovídali také budoucnost země, větru a dalších přírodních jevů. Věštci byly tedy schopni díky těmto metodám předpovídat také počasí, což lidem hodně ušetřilo práci a čas.
